Recenze: Zrádci poskytují svébytný obraz boje s drogovým byznysem v současném Česku

David s kamarádem Reném jsou drogoví dealeři, pracující pro česko-vietnamskou drogou mafii. David je ale také tajným informátorem protidrogové policejní jednotky, která se snaží dopadnout Davidovy mocné zaměstnavatele. Po smrti své policejní spojky se však David dostává do situace, kdy mu jdou po krku obě strany - policie i mafie. Je čím dál tím zoufalejší a snaží se najít cestu, jak přežít.

Scenárista a režisér Viktor Tauš si svými dobře přijatými seriálovými pracemi pro Českou televizi v posledních letech získal nezanedbatelné renomé. Modré stíny z roku 2016 mi sice úplně nesedly, o tři roky mladší Vodník už ale rozhodně ano a zatím poslední Zrádci, které s Taušem spolurežíroval Matěj Chlupáček (Bez doteku), jsou z jeho dosavadních tří minisérií možná vůbec nejlepší.

Šestidílné kriminální drama vzniklo podle scénáře Mira Šifry, jenž už předtím spolupracoval na slovensko-českém thrilleru Rudý kapitán, především pak ale na Rédlovi, čtyřdílném temném dobovém dramatu v režii Jana Hřebejka. V případě Zrádců odvedl podobně kvalitní, ne-li ještě lepší práci.

Hlavními postavami Zrádců jsou zmíněný David (Cyril Dobrý), jehož prostřednictvím sledujeme dění na odvrácené straně zákona (jak probíhá pašování surovin potřebných pro výrobu pervitinu z ciziny do Čech, jednání s "nadřízenými"), a kpt. Petra Vávrová (Lenka Krobotová), která s Davidem spolupracuje, jednak kvůli dopadení šéfů celé distribuční sítě, a za druhé proto, aby dopadla vraha svého kolegy, který se na případu podílel. Oba musí po celou dobu čelit obrovskému tlaku. Davidovi jde neustále o život, protože jakmile by vyšlo najevo, že donáší policii, je po něm. Petra musí před svými kolegy Davida jakožto svůj zdroj neustále tajit - někdo z její jednotky je možná zrádce, spolupracující s mafií, a navíc je David hlavním podezřelým ze smrti Petřina kolegy. Kvůli složitému a nebezpečnému vyšetřování je ke všemu v ohrožení i její vztah s manželem Lukášem (David Novotný), jenž je stejně jako jeho žena vysoko postaveným policejním důstojníkem.

Obsahově si seriál hodně zakládá na psychologii postav, vykreslení jejich zázemí a uvěřitelnosti situace v celé její šíři. David kvůli některým svým činům a "profesi" nemá být divákům sympatický, ale je prezentován jako člověk, jenž dostal šanci své špatné skutky částečně odčinit (což se mu může stát osudným). Sice ne originálním, ale rozhodně vítaným a osvěžujícím prvkem jsou Davidovy občasné promluvy do kamery přímo k divákům, kdy publiku sděluje různé informace a "zajímavosti" ohledně fungování drogového byznysu. Za účelem Davidova polidštění velmi dobře funguje i podzápletka s jeho rodiči (matka o jeho způsobu obživy neví, otec se ho od něj snaží odradit).

Patrně nejnosnějším vztahem je ovšem Davidovo přátelství s Reném (Miloslav Pecháček). Ten si na rozdíl od Davida snaží užívat života plnými doušky - svůj volný čas (a vydělané peníze) tráví pořádáním večírků, balením holek apod. O Davidově zradě nic netuší - jednu z rovin napětí a poutavosti tedy tvoří očekávání tohoto odhalení (a z něj vyplývající konflikt).

Obrovskou podporou pro správné vnímání postav a jejich duševních stavů jsou zde skvěle vybraní a velice schopní herci. U zkušených profesionálů (Krobotová, Novotný) to příliš nepřekvapí, zato u nastupující mladé generace herců nepochybně ano. Vynikající je pak zejména trio Cyril Dobrý, Miloslav Pecháček a Lukáš Duy Anh Tran (představující mladého psychopatického vietnamského gangstera). Ti všichni své složité (a velmi rozdílné) charaktery podávají s podmanivou sebejistotou a velkou přesvědčivostí.

Stejně jako pro předchozí Taušovy minisérie, i Zrádci vynikají velmi specifickou vizuální stránkou, která je pro mnoho diváků kvůli některým svým kontroverzním prvkům velmi špatně přijatelná. Konkrétně jde o kameru Martina Douby, Taušova stálého spolupracovníka. Záběry jsou jednak často hodně přesvětlené, hlavním poznávacím znakem jsou ale její pohyby (zejména při dialozích), které někdy svou roztěkaností, zvolenými úhly a často těsným snímáním herců může snadno působit až amatérským dojmem. Osobně jsem toho názoru, že se na tento specifický styl dá (postupně) zvyknout, ale opravdu nemám odvahu komukoli, kdo se na něj naladit nedokáže, cokoli vyčítat. Na to je přeci jen až moc nezvyklý a divácky diskomfortní.

Kromě výživných a pamětihodných hereckých výkonů problematickou a diskutabilní formu stejnou měrou kompenzuje dobře rozehraný a velmi atraktivně se vyvíjející scénář, který dobře pracuje nejen s postavami a jejich psychologií, ale rovněž poskytuje pozoruhodný, syrový a sugestivní pohled na způsoby fungování rozsáhlého a velice sofistikovaného obchodu s drogami na našem území (dle oficiální synopse vietnamská mafie v Česku ovládá více než 70 % trhu s pervitinem).

Oproti předchozím dvěma Taušovým minisériím, které spadaly do volného cyklu Detektivové od Nejsvětější trojice a jež byly převážně detektivkami vyprávěnými z pohledu vyšetřujících policistů, jsou Zrádci morálně komplexnější a ambivalentnější podívanou. Nikdo nám v nich otevřeně neříká, komu fandit a kým opovrhovat. Představitelé zákona nejsou cool sympaťáci a drogoví dealeři nemusí být automaticky zavrženíhodné existence. Tvůrci nelíčí svět (natož podsvětí) černobíle a z jeho obyvatel nečiní pouhé figurky na šachovnici, jimiž táhnou, aby došli ke kýženému jednoznačnému vyznění. Ke katarzi v závěru seriál sice dospěje, i ta je však směsicí vícero protichůdných dojmů. Tento titul zkrátka nevznikl proto, aby divákům na stříbrném podnose servíroval banální poselství.

Zrádci v každém případě patří mezi nevelkou skupinu novodobých českých seriálů, které jsou několikahodinové časové investice hodny. Nejsou sice dokonalým projektem (minimálně jedna významná dějová klička, k níž dojde v druhé polovině série, mi dosud připadá nepříjemně účelová a kostrbatá), ale jako celek obsahují mnoho dobrého a zajímavého. V Česku každý rok vznikne několik nových krimi seriálů, většina z nich ovšem kvůli své nudné uniformitě a (pod)průměrnosti brzy snadno upadne v zapomnění. Takový osud si Zrádci rozhodně nezaslouží. Už jen proto, jak moc se od konkurence v podobě žánrově spřízněných domácích děl nepřehlédnutelně liší.

Hodnocení: 80%