Receze: Vykopávky přinášejí melancholickou oslavu lidského života
Vykopávky nabízejí tolik emocí, že se mi snímek těžko hodnotí, neboť emoce jsou velmi subjektivní a v každém z nás se mísí jinak. Snímek ale každopádně dokázal přesně to, co od filmového zážitku očekávám, pobavit a přidat i něco navíc - dostat se mi pod kůži a donutit mě se zamyslet a zastavit.
Píše se rok 1939 a svět je na pokraji II. světové války. Přesně v této době se paní Prettyová (Carey Mulligan) v Anglii rozhodla, že je nejvyšší čas začít s vykopávkami na jejím pozemku, který chtěli věnovat k tomuto učelu již s manželem, ale nikdy se jim je nepodařilo uskutečnit. Najme si tedy amatérského archeologa Basila Browna (Ralph Fiennes), aby tuto operaci na jejím pozemku vedl. Brown se do práce pustí, a nakonec se mu podaří najít jeden z největších nálezů v anglické historii. Vykopávky v Sutton Hoo jsou jedinečnou kapitolou anglické historie, a právě o jejich objevení pojednává tento téměř dvouhodinový snímek. Samotné vykopávky přitom ústředním tématem filmu vlastně nejsou, jsou zajímavým pozadím pro silné životní příběhy těch, kteří se na jejich odhalování podíleli a ukazují v čem spočívá výjimečnost této činnosti. Za normálních okolností by se tito lidé nikdy u jednoho výkopu nesešli. Jejich poměrně krátké působení na jednom místě (několika měsíční práce přeruší vypuknutí II. světové války) však navždy změní historii i jejich životy.
Bohatá vdova paní Prettyová trpí osamělostí, srdeční chorobou vlivem revmatické horečky z dětství i vědomím, že nikdy, ať už kvůli svému otci nebo později i manželovi neměla možnost uskutečnit si své sny a jít studovat. A ví, že toto je její poslední možnost, jak se svému snu alespoň trochu přiblížit. Pomoci jí má Basil Brown, výjimečný člověk a odborník, kterého ale archeologická obec neuznává, protože je pouhým samoukem bez vystudované školy. Naučil se s tím žít, ovšem to neznamená, že ho to netrápí. Když se tedy tyto dvě ztracené ublížené duše setkají u něčeho tak výjimečného jako jsou vykopávky Sutton Hoo, je jasné, že to pro oba bude zážitek na celý život a možná se i dotknou svých snů. Jejich příběhy navíc postupně doplňují další postavy s vlastními problémy, bolestmi i radostmi, včetně malého syna hlavní hrdinky, u nějž je zachyceno kouzlo dětství a lidské fantazie. Každá z těchto nových postav má předem určenou úlohu, která dává ústřednímu tématu lidského života další rozměr.
Basilův objev je natolik výjimečný, že je na místo povolán archeolog Charles Phillips (Ken Stott) z Britského muzea, který samozřejmě převezme veškeré práce a z Basila udělá běžného kopáče, který bude v dějinách zapomenut, čímž se prohloubí jeho frustrace, zároveň ale i touha se i přes to všechno na něčem takovém podílet. Spolu s ním přijíždějí i jeho podřízení včetně manželského páru Stuarta a Peggy Piggottových (Lily James a Ben Chaplin), jejichž manželství je v troskách. Všechny tyto dílky skládačky představují jednotlivé problémy, které nás v životě trápí nejvíce. Peggy chce milovat, Basil touží po uznání, paní Prettyová nechce zemřít, bratranec paní Prettyové Rory musí narukovat do války a malý Robert Pretty chce být dítětem, přestože přišel o otce, ví, že brzy přijde i o matku a právě propukla válka, jejíž přítomnost všechno umocňuje jako další tíživá hrozba.
Vykopávky se tak dotýkají té nejpalčivější otázky našich životů – proč na tomto světě vůbec jsme a jaký to má všechno smysl? Jde o sladkobolnou oslavu lidského života jako takového. Na těžkých osudech našich hrdinů si palčivě uvědomíte konečnost našeho bytí i to, jak dokáže být osud nespravedlivý a jak nám ho komplikuje společnost kolem nás i doba, v níž žijeme. Přesto ale dokáže ukázat i jeho krásu, sílu a výjimečnost. Víme, že se nám od počátku odměřuje čas, přesto doufáme a věříme, že jsme součástí něčeho většího a že se všechno děje z nějakého důvodu. Chceme tu po sobě něco zanechat, nějakou stopu, kterou by příští generace našly, stejně jako ji odhalily tyto vykopávky. Ale hlavně chceme žít.
Snímek ale neskládá poklonu jen naší existenci, ale i archeologům. Ve Vykopávkách je pěkně zachycena jejich práce od těch nejtěžších činností v podobě odstraňování neuvěřitelného množství zeminy, až po jemnou práci štětečky a nálezu samotných artefaktů, jejich uchovávání a ochranu nalezišť před nepřízní počasí. A to všechno s jediným cílem – odhalení dalších informací o našich předcích a jejich životech. Tvrdá práce výměnou za odpovědi.
Kouzelné melancholické nálady dosahuje film pomocí řady pomalých a detailních záběrů a klavírní hudby od Stefana Gregoryho připomínající Pýchu a předsudek z roku 2005. Ralph Fiennes a Carey Mulligan ve svých rolích excelují. Ralph je ztělesněnou elegancí, moudrostí života, zkušeností, zklamáním, ale i nikdy nekončící nadějí, zatímco nemocná Carey Mulligan (ve snímku by jí mělo být asi kolem 40 let) na plátně pomocí masek prudce stárne, a to tak věrně, že občas vypadá starší než samotný Fiennes, kterému by mělo být přes šedesát.
Pokud tedy toužíte po neobyčejném lidském snímku zachyceném v paprscích zapadajícího slunce, kulisách anglického venkova a nánosech hlíny za zvuků piana, jsou Vykopávky pro vás. A přestože tu romance nehraje hlavní roli, vyzněním, povahou a poselstvím bych ho přirovnala ke kombinaci zmíněné Pýchy a předsudku (vizuálně a hudebně) s Anglickým pacientem a Zlodějkou knih – silnými lidskými příběhy, které mají za cíl jediné, ukázat, jak výjimečná je lidská duše.