Recenze: Bloody Hell - Hororová komedie o vypečené kanibalské rodince

Snímek s úderným, leč nepříliš objevným názvem Bloody Hell nás zavádí do odlehlé finské usedlosti, kde žije na první pohled obyčejná vesnická rodinka. Jeden z jejích členů má však velmi obtížně ukojitelný apetit, a na jídelním menu má skončit také Američan Rex (Ben O'Toole), jenž do Finska prchá před svou komplikovanou minulostí. Devadesátiminutovou komediální variaci na známé slashery si můžete objednat na službách jako Amazon Prime, iTunes nebo Google Play, a pokud aktivně hledáte ozvláštňující přístupy k hororovým schématům, pak rozhodně neprohloupíte.

Film na jednu stranu věrně následuje osvědčené struktury hororových příběhů, v nichž kladný hrdina putuje na cizí území a padá do zajetí tamních individuí, ale navíc servíruje poněkud komplikovanější osobní linii protagonisty, která z něj činí nejednoznačnou figurku se schopností neustále diváky překvapovat. Rex se do země tisíců jezer totiž vydává po osmiletém pobytu ve vězení, kam putoval za spontánní čin na pomezí čirého hrdinství a naprostého šílenství, jenž z něj udělal celonárodní celebritu. Za čin, k němuž ho v podstatě donutilo jeho fyzicky zhmotňované vědomí, s nímž si poté vytvořil silný 'přátelský' vztah a se kterým v průběhu filmu nahlas rozmlouvá.

Se svým vnitřním já se Rex dohaduje zejména ve scénách, kdy se ocitá

svázaný v cizím sklepě a uvědomuje si, jaký osud ho nevyhnutelně čeká. A tehdy se také začíná projevovat sympatická sebeuvědomělost, kterou zastupuje především racionálně plánující hrdinovo vědomí - jeho prostřednictvím se odkazuje například na pochybná jednání postav ve 'skutečných' hororových filmech (jak to činil třeba slavný Vřískot). Příběh tak dává jasně najevo, že si uvědomuje sám sebe a že se nebere vážně, přestože je vystavěn jako tradiční horor - to ostatně dále dokumentují třeba náhlé a kontrastující snové scény, v nichž některá z postav vesele skotačí na prosluněné pasece. Něco podobného si můžeme pamatovat například z vtipné Chůvy na zabití (2017), kde se místy zasekl obraz a pro vyjádření náhlých emocí aktérů se objevily komiksové bubliny s nápisy.

Balancování na hraně krvavého hororu o kanibalech a uvědomělé komedie funguje moc dobře po celou dobu a podtrhuje ho i překvapivě řešená závěrečná pomsta, která opět koresponduje s všehoschopným charakterem protagonisty - ten se nakonec projevuje jako drsný nástupce Ashe z Evil Dead 2 a rozhodně nikoho nešetří. Co ale úplně nefunguje, jsou způsob a pořadí, v jakém jsou informace divákovi zprostředkovávány. Onen rozporuplný čin, kterým si Rex vyslouží vězení i mediální slávu, je odhalován z různých perspektiv napříč skoro celým snímkem, což má své opodstatnění jen částečně - zpočátku se tím vytváří zvědavost, ale v té části, kdy Rex bojuje o život proti tajemně vykreslené rodince, už flashbacky působí spíše rušivě a vše zpomalují. Nemluvě o tom, že diváka už dávno zajímá spíše klan záporáků a hlavní postavě lze fandit bez ohledu na to, jak ji příběh zpětně vybarví.

Bloody Hell s vysokou pravděpodobností potěší ty fanoušky, kteří byli nadšení třeba ze svérázné parodie Tucker & Dale vs. Zlo. Ta sice aplikovala o poznání grotesknější a odvázanější humor a klasické schéma exploitation a slasheru spíše obracela, než aby se mu podřizovala, ale i ona vsadila na netradiční kladné hrdiny, na odkazování k různým předobrazům nebo na hezkou blonďatou dívku, která najde zalíbení na druhé straně barikády (zde velmi roztomilá Meg Fraser). Výprava do Finska možná nemá přesvědčivou psychologii a závěrečné odkrytí největšího záporáka vzbuzuje spíše úsměv, ale v rámci svých ambicí představuje spolehlivou zábavu s originálním uchopením, které minimálně na jedno zhlédnutí rozhodně neurazí. A od režiséra Alistera Griersona, jenž dosud nejvíce pozornosti přitáhl průměrně hodnoceným survivalem Sanctum, jde o tuplem vítané překvapení.

Hodnocení: 70%