Recenze: Love and Monsters - Dobrodružství a romance ve světě, kde vládnou zmutovaná monstra

Love and Monsters skutečně přichází s premisou, která by jako poctivé béčkové dobrodružství mohla fungovat. Země je totiž zdevastována poté, co lidstvo odpálí nespočet raket na asteroid, který míří přímo na naši modrou planetu a může veškerý život vyhubit - rakety uspějí, ale zpět do atmosféry proniká množství jedovatých chemických látek, jejichž přičiněním se značná část fauny mění v obrovská neporazitelná monstra. Přeživší lidé se přesouvají do bunkrů v podzemí a jedním z nich je také zamilovaný ňouma Joel, který má dost své osamocené existence a vydává se na povrch, aby našel svou dávnou lásku Aimee. A musí přitom utíkat před pár přerostlými zvířátky.

Jak ale lze vyvodit už z traileru, vyprávění se má nést v převážně pohodovém duchu a zaměřit se na pozitivní lidské emoce ve světě, který jde nezvratně do kopru. Záměr to asi špatný nebyl, ale provedení je celkem utrpení sledovat. Už od samého začátku, kdy je v rychlosti a skrze retrospektivního vypravěče Joela vysvětlen celý proces s asteroidem a následnou přírodní neplechou, cílí charakter výpravy na až podezřele mladou věkovou skupinu. V bunkrech s přeživšími panuje pohoda a hlavní postavu, typicky uťáplého nerdovského troubu, po kterém se všichni bezdůvodně vozí, trápí pouze to, že jako jediný nemá ve svém vězení ženskou společnost. A jakkoli tomuto vždy ožehavému mužskému problému rozumím, nedokázal jsem s nudně vykresleným protagonistou po celou dobu navázat vřelé sympatie (a opravdu za to nemůže Dylan O'Brien, který sám rozhodně nic nekazí).

Nudný je totiž samotný příběh, dá-li se o něm vůbec jako o příběhu hovořit. Co

by vlastně měla být nekonečně napínavá cesta divočinou, kde může člověk na každém kroku čelit smrtelnému nebezpečí, nebo alespoň vzrušující výprava do světa, kde je za každým rohem co objevovat, to se rychle stává zdlouhavou procházkou s nepřekvapivým průběhem a mnoha zastávkami, díky níž možná hodně lidí více docení jinak naivní blockbuster Kong: Ostrov lebek - ten si alespoň dokázal udržet permanentní tempo a využil svého bohatého prostředí. Zde oproti tomu nastupují vždy po statické pasáži čtyři konfrontace s monstry, které jen velmi krokově posouvají či oddalují to, co je od počátku nutné a nevyhnutelné.

Abych jen nekřivdil, líbilo se mi brzké spojenectví s inteligentním psem, který je jasně nejsympatičtější postavou. Líbilo se mi také, že se neputuje skrze ušpiněný a černočerný postapokalyptický svět, nýbrž se po skoro úplném vymření lidské populace všude vrací zeleň a divoká příroda. A ještě mě celkem zaujala scéna s vybíjejícím se robotem, který si jako farewell zahraje nostalgické Stand By Me. Tím ale pozitiva z mé strany končí a den po zhlédnutí si vybavím jen nudnou pohádku, které chybí kreativita, byť jen trochu zajímavé vyvrcholení a vlastně i peníze, takže samotná přerostlá zvířata vypadají celkem vtipně (hlavně tedy to ze závěru, co se nejvíce podobalo krabu). A způsob vyústění už absolutně ignoruje jakoukoli dosavadní soudržnost a pravidla světa, o jehož popis se tvůrci jakž takž snažili.

Love and Monsters se těší celkem vřelému přijetí ze strany diváků, ale nenechte se ukolébat a přepálit svá očekávání - jde možná o ideální dobrodružnou fantasy pro hodně malé děti, které se budou i chvíli bát a fascinovaně sledovat útočící příšery, ale pro dospělé toho má film v rukávu zoufale málo. Vizuál není moc přesvědčivý, hrdinové nejsou zajímaví a příběh je tak ochotnický ve svém opakování a neschopnosti překvapit, že mi bylo už v polovině docela smutno. Nechci nějak proklínat celkem zručně natočený snímek pro mladší diváky, na který jsem se sám celkem těšil, ale zklamání z promrhaného potenciálu je zkrátka výrazné - i Jurský park je v podstatě přívětivý k hodně mladému publiku a hle, o jak nesmrtelně kultovní počin se jedná (to jen, aby bylo jasno, že film, co se má líbit i dětem, by se neměl nutně líbit pouze dětem).

Hodnocení: 40%