Recenze: Bleach – Netflix si vyšlápl na celovečerní verzi populární japonské mangy. Opět nezklamal?

Dnešní trend vytvořit remake snad na každý oblíbený animovaný seriál, film, hru či knihu se šíří opravdu závratným tempem a zdá se, že jeho dosahu brzy neunikne opravdu nic. O tom by mohl vyprávět Netflix, který se hlavně během poslední doby rozhodl co nejvíce těžit z populárních japonských televizních žánrů. Jeho předělávkám neunikl ani kdysi oblíbený Death Note (2017), který se ve své verzi od Netflixu přiřadil na žebříček jednoho z nejméně přesných remaků všech dob.

To byl ale teprve začátek. Zanedlouho by s distribuční pomocí měl vzniknout hraný seriál podle stejnojmenné anime předlohy One Piece (1999) a hned na to by klepetům Netflixu neměl uniknout ani oblíbený Naruto (2002). Právě Naruto se řadí na příčku velkého arénového soupeře Bleache, protože jsou to anime, které vedle sebe koexistovala po několik let a jejich fanoušci se ne vždy dokážou shodnout na tom, které z těchto dvou anime je lepší. Netflix se ale rozhodl zakročit a ujmout se otěží, a tak za jeho finanční podpory vznikl v roce 2018 vůbec první hraný Bleach.

Bleach je původně japonským komiksem, který vycházel mezi lety 2002 až 2016 a jeho autorem je spisovatel a kreslíř Tite Kubo. V Japonsku si brzy získal velkou fanouškovskou základnu, a tak zanedlouho poté vznikla jeho seriálová animovaná verze, která byla pravidelně vysílána v letech 2004–2012. Bohužel však zůstal seriál nedokončen.

Je to žánr šónen, což znamená, že je zde v hlavní roli chlapecká postava, která se postupně vyvíjí a sílí. Celému ději pak dominují akční bojové scény a srdceryvné, někdy až sentimentální zápletky. Šónen je jeden z nejpopulárnějších žánrů mangy a anime v Japonsku. Mezi takové se řadí právě například i světově známý Naruto, Attack on Titan, Death Note nebo Dragon Ball.

Příběhem Bleache nás stejně jako v anime provází patnáctiletý student z města Karakura, Ičigo Kurosaki. Ten do vínku zdědil velmi ojedinělý dar. Už od malička oplývá schopnostmi vidět a rozmlouvat z dušemi, které na tomto světě uvízly a čekají na osvobození. Jeho „obyčejný“ život naruší tragická nehoda, kdy na jeho mladší sestru zaútočí monstrum neznámého původu a kdyby se neobjevila záhadná dívka v černém kimonu, zcela jistě by to neskončilo radostným setkáním. Ičigo se brzy dozví, že se dívka jmenuje Rukija Kučiki, která se označuje za šinigami, neboli boha smrti a jejím úkolem je polapit nebezpečné duše známé jako hollow.

Ičigovi se během střetu s hollow a Rukijí podaří získat nadpřirozené schopnosti šinigamiho a jeho život se obrací vzhůru nohama. Z obyčejného studenta se stává chlapec, který žije dva životy, přičemž o jednom z nich nemůže mluvit ani se svými nejbližšími. Dostává se do střetu s nebezpečnými a vraždícími monstry a v neposlední řadě s dalšími lidmi s magickými schopnostmi, kteří mu pomohou pomstít svou rodinu a zachránit přítele v nebezpečí.

Netflix se této filmové adaptace chopil uspokojivě. Musím přiznat, že jsem se trochu obávala toho, co mě čeká. Mé pochybnosti byly díky některým dosti chabým pokusům studia Netflix vytvořit filmový remake zcela jistě na místě. Naštěstí si Bleachem reputaci napravil a třeba mu dám v budoucnosti ještě šanci.

Přesto, že jsem nebyla vyloženě zklamaná, se nedostavilo ani nadšení. S jeho seriálovým předchůdcem se filmová adaptace nedá srovnat. Velkým plusem je, že se maskéři alespoň pokusili udržet „anime“ vzhled hlavních charakterů. Zrzavé vlasy hlavní postavy jsou zrzavé, rudé vlasy šinigamiho Rendžiho Abaraje jsou rudé a Rukija opravdu postavou připomíná dítě. Co tím chci říct je, že se většinou tyto charakteristické rysy ve filmových remacích anime nedodržují a divák je tak možná hned na začátku zklamaný, protože to jeho oblíbené anime nepřipomíná ani na první pohled. To ale u Bleache překvapivě neplatí, a tak si pro mě film získal hned na začátku pozitivní body. Sice by se to možná dalo udělat ještě lépe a dodržet mnohem důkladněji, ale darovanému koni na zuby nehleď.

Film ale bohužel kazí ne zrovna povedené herecké výkony hlavních postav a nepřirozené akrobatické výkony během epických šermířských bitev. CGI je rozhodně na lepší úrovni než u jiných filmových adaptací podobného rázu, ale na navození akční atmosféry to bohužel nestačí. Bojové scény nepůsobí věrohodně a postrádá to ten pocit absolutního vtáhnutí, kdy vás každý moment bitvy nutí držet přilepené oči na monitoru.

Filmový děj poměrně rychle plyne a ty dvě hodiny ztraceného času, nepřijdou úplně vniveč. Seriál, který se chlubí počtem dílu přesahující číslo 300, rozhodně není jednoduché zfilmovat. Celý snímek je jen jakousi malou ochutnávkou velkolepého universa, který Tite Kubo vytvořil. Vystupují zde jen ty nejhlavnější postavy a příběh zahrnuje možná prvních čtyřicet epizod.

Japonské studio Warner Bros se snažilo držet co nejvěrněji své seriálové předlohy, děj se až na nedůležité momenty nijak nevychyluje z cesty a ve výsledku se nedá říct, že bych byla úplně zklamaná. Možná je to tím, že jsem od filmu vlastně ani nic nečekala. Snad jen možná to horší než to lepší. Katastrofické představy se nenaplnily, což je dle mého názoru skvělá optimistická zpráva na závěr.

Hodnocení: 60%