Recenze: Americká nakládačka - Dvojrole Setha Rogena v židovské dramedii o cestování časem

Americká nakládačka (ve smyslu nakládané okurky, nikoli nadílky násilí) si začátkem srpna odbyla premiéru na HBO Max a patří k projektům, které mají důstojně zaplnit mezeru v programech kin. Příběh o poctivém židovském dělníkovi Herschelu Greenbaumovi, jenž se roku 1919 při plnění amerického snu nechtěně sám konzervuje v láku a procitne o celé století později, opravdu není typicky parodickou komedií z dílny Setha Rogena či Jamese Franca a disponuje myšlenkami, kterým je příhodné věnovat pozornost - a k jejichž uspořádání a významu je občas velmi komplikované najít správnou cestu a uchopení.

Námět filmu je na jednu stranu velmi bizarní a evidentně nadnesený, na druhou stranu ale přináší dostatek potenciálně nosných a zajímavých motivů. Herschel Greenbaum kope příkopy v zabláceném polském městečku Slupsk a poté, co Kozáci povraždí zbytek obyvatel v den jeho svatby, odjíždí se svou milovanou ženou Sárou do New Yorku, aby konečně poznal lepší život a ochutnal minerální vodu. Pracuje v továrně na okurky a po nešťastném pádu do kádě s lákem a bankrotu celého závodu se probouzí v současném Brooklynu. S pomocí vědců a lékařů vyhledá svého jediného žijícího příbuzného Bena Greenbauma (ztvárněného rovněž Rogenem) a dva židovští muži vychovaní v různých kulturních a sociálních tradicích začínají soupeřit o to, jak se lze v době internetu a etnicky či nábožensky stále segregované společnosti prosadit.

Od začátku tvůrci dávají najevo, že opravdu sledujeme další komedii se

Sethem Rogenem, kterou zkrátka nemůžeme brát úplně vážně. A zatímco úvod ve východní Evropě ještě vyznívá jako hořce humorná pohádka o skutečné kapitole dějin, završené příjezdem na Ellis Island a definované hrozbou Kozáků, kteří mají opravdu na svědomí nespočet židovských životů (byť největší měrou v dřívějších stoletích), po cestě do budoucnosti jsem si vzpomněl primárně na dva dost odlišné filmy - na Méďu (ano, toho Méďu s Markem Wahlbergem) a na německou satiru Už je tady zas, v níž do současnosti procitá sám Adolf Hitler. První zmíněný titul připomíná Americká nakládačka přístupem okolí a světa k hlavní postavě, která by vůbec neměla být naživu - po jejím probuzení padne vědecké vysvětlení, které divák neslyší, a všichni jsou uspokojeni a záležitost dále neřeší (jak je ostatně v Méďovi zmíněno, 'Každému je to u pr....'). S druhým snímkem lze nalézt spojení v procitnutí 'mrtvého' protagonisty v nové historické etapě a posléze také jeho poznávání sociálního či ekonomického systému a vliv na politicky a nábožensky formované okolí.

Film tak na pomezí několika žánrů ustavuje konflikt, jenž se na vnější úrovni odvíjí mezi dvěma hlavními aktéry a dvěma přístupy k dnešní společnosti, zatímco na vnitřní úrovni a v rámci konstrukce díla spočívá v oscilaci mezi historickým kontextem ve znamení tradic židovské kultury a sociální dramedií o muži, který skrze vlastní nevědomost vyvolává dojem své neuchopitelné geniality. V tomto ohledu není snímek vůbec špatně koncipovaný a obě roviny zaklapne do plnohodnotně uzavřeného rámu, ale tyto roviny bohužel nejsou sami o sobě dostatečně propracované a soustředěné. Po onom svérázném ustavení a setkání dvou hlavních postav se začíná mezi rovinami dost manipulativně přepínat, a zatímco cesta Herschela k veřejné slávě a kontroverzi je zábavná a vynalézavá, konflikt s jeho potomkem postrádá hlubší nádech a veškeré dramatické momenty přebíjí poněkud nezáživné komediální vsuvky.

Na rozdíl od zmíněného Už je tady zas má Americká nakládačka více vyrovnaný stylistický rukopis a nikdy se neupadá do otevřené parodie, takže finální katarze a vyvrcholení obou linií nepůsobí blbě, ale i tak zůstává znatelná pachuť nad nenaplněným potenciálem zajímavého námětu - humorně pojaté přemýšlení nad přetrvávající společenskou segregací a vlivem internetu je fajn, ale je poměrně rychle odbyté a chybí mu silnější argumentační stanovisko. Jde zkrátka o podařenou komedii s dramatickým přesahem, která však nevyhnutelně trpí zjednodušováním. Při interakcích obou Rogenů tak občas není tolik zajímavý samotný obsah rozhovorů, jako spíše pozastavování se nad tím, jak bylo vlastně efektu dvou shodných herců v jednom záběru dosaženo (pro informaci, scény se točily nadvakrát s oholeným i zarostlým Rogenem, tudíž byly mezi oběma záběry třeba i měsíční pauzy).

Americká nakládačka se pokouší originální cestou vyjádřit k současnému stavu americké medializované společnosti, stejně jako k náhledu na postavení kulturních či náboženských menšin v celém průběhu novodobé historie. Nemalé sousto dovedené k uspokojivému výsledku, ale skrze paradoxně neoriginální a nedotažené žánrové cestičky. Seth Rogen odvádí výbornou práci a humor není sprostý ani urážlivý, ale právě univerzálnost a zjednodušenost sdělení brání snímku, aby navzdory všem kladům a zajímavým myšlenkám dosáhl statutu opravdu důležité a oslovující dramatické komedie. Palec nahoru ale už jen za další filmovou variantu cestování časem, jakou bych dosud očekával leda tak v Rickovi a Mortym.

Hodnocení: 65%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE