Recenze #2: Malá lež - Načančaný film hollywoodského střihu? Nenechte se mýlit

Americko-čínský film Malá lež vychází, jak diváka zpravují už úvodní titulky, ze skutečné lži - režisérka a scénáristka Lulu Wang postavila příběh o rodině, která tají před těžce nemocnou babičkou skutečnou lékařskou diagnózu, na vlastním životním zážitku. A zřejmě právě tento fakt je tím rozhodujícím prvkem, který dodává snímku neopakovatelné pocitové aroma a odlišuje ho od většiny rodinných dramat, jaké se v kinech pravidelně potulují. A to i přesto, že na první pohled jde o film hollywoodsky načančaný a sestříhaný.

Příběh je skutečně jednoduchý - početná rodina se sjíždí ze všech koutů světa za oblíbenou čínskou babičkou, která je podle lékařů v kritickém stádiu rakoviny a nezbývá jí moc času. Sama si ale žádné vážnější komplikace nepřipouští a z obavy, že by pravda mohla neblaze ovlivnit prožití jejích zbývajících dnů, se drží diagnóza pod pokličkou. Jako zástěra k náhlé hromadné návštěvě se dokonce domluví smyšlená svatba a rodinka zahajuje hořce komediální proces přetvářky a odhalování rodinných vazeb a emocí. A je až překvapivě příjemné a zajímavé to celé sledovat.

Je především jasně patrné, že Lulu Wang opravdu dobře věděla, o čem a

jakým způsobem má pojednávat. Rodačka z Pekingu vyrůstala v USA a měla možnost poznat, jak moc se liší tradice a sociální zvyky východní a západní společnosti, což z velké části do Malé lži otiskla. Hlavní hrdinka, bezvadně ztvárněná vycházející hvězdičkou Awkwafinou, je v podstatě režisérčiným charakterním a vzpomínkovým odrazem a lze skrze ni vnímat ústřední silnou emocionální tenzi, vznikající pronikáním dvojího přístupu k rodině a lidskému životu jako takovému - na jedné straně je starost o milovanou osobu a potřeba zachovat si upřímnost a rozloučit se, na straně druhé východní tradice, které rodinnou sounáležitost ještě zvýrazňují a upřímnost odstrkují ve prospěch milované osoby.

Vyprávění nám přitom nepodstrkuje jednostranná východiska a netlačí nás do zřejmých interpretací, ale řadu motivů nechává spíše nenuceně rozvolněných a spoléhá se na samotnou sílu interakce. I díky typologicky dobře obsazeným hercům se divák v postavách bez problémů orientuje a dialogy si udržují atraktivitu jednak díky nepřetržitě přítomnému emocionálnímu dilematu, jednak zásluhou jemného humoru a vtipného poukazování na čínské tradice a tamního dogmatizovaného pohledu na Ameriku. A samozřejmě vše drží pohromadě hledisko hlavní hrdinky, které je globálně nejuniverzálnější a pochopitelné, ústící do nesmírně dojemné scény rozloučení.

Film trvá střízlivých 90 minut a uteče poměrně rychle, neboť delší dialogové sekvence bývají pravidelně prokládány vtipnými konfrontacemi na úrovni vyprávění i stylu - nejde jen o střetávání východu a západu v rámci emocí a jednání postav (a mluvení, jako ve výborné scéně anglického rozhovoru s lékařem před nechápající babičkou), ale také o prolínání hollywoodských a asijských žánrových tradic. Jde o snímek nenápadně sestříhaný a pro mainstreamové publikum snadno stravitelný, ale nezapřou se v něm východní vlivy ve stylu dlouhých rozmluv u tradiční kuchyně či kompozičně extravagantní scény s výrazným hudebním doprovodem a inscenací v podobě obrazů či fotografií (úvodní scéna × focení na svatbě).

Malá lež nabízí přesně ten osvěžující kinematografický závan, jaký kina přesycená americkými žánrovkami každoročně potřebují. Jde o komorní a ne stoprocentně divácký, ale velmi příjemný, přemýšlivý a chytře koncipovaný snímek na pomezí dvou různých postojů a tradic, který možná kdekomu příliš neřekne, ale divákovi ochotnému naslouchat a přijmout poselství ukryté mezi řádky nabídne vítané zpestření a podnět k přemýšlení. Lulu Wang se tímto pravděpodobně posune mezi nejžádanější ženské režisérky a osobně jsem zvědavý, jestli natolik osobně a láskyplně přistoupí i k budoucím pracovním nabídkám. Lhát se sice nemá, ale v tomto stylu je libo malou lež podávat pravidelně.

Hodnocení: 80%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE