Recenze: The Silencing - duchovní nástupce Wind River je jedním z nejpříjemnějších překvapení roku 2020

Rayburn Swanson (Nikolaj Coster-Waldau) je chlápek, který žije v chatě uprostřed rezervace, o kterou se stará, většinu času zabíjí tím, že vyhání pytláky nebo popíjí a do toho se utápí v depresích. Rutinu mu naruší, když se v jeho rajónu objeví zabiják, jenž navíc neloví zvěř, ale mladé dívky, které předtím unesl. A protože Swansonova dcera je sama v kolonce ztracených (zmizela beze stopy před několika lety), začne ho to zajímat. Díky tomu se jeho cesty střetnou s šerifkou Alice Gustafsonovou (Annabelle Wallis), která má zase své osobní problémy, které ji práci v okrese rozhodně neulehčují.

Karty jsou rozdány a jména produkčních společností, které se střídají během úvodních titulků, dávají tušit, že diváka veliká paráda nečeká. Jde o takovou tu skupinku, jejíž filmy prakticky nikdy nechodí do kin ani na festivaly a obvykle skončí při nejlepším v béčkových vodách mířících rovnou na video a internet (při nejlepším proto, že často je výsledek ještě mnohem horší). The Silencing ale nakonec nic z obav nenaplní. Navzdory mizerné propagaci (líným trailerem počínaje a nudným plakátem konče) jde o velmi dobře a citlivě sestavené drama, které potěší svou poctivou prací s charaktery, dávkováním stop i postupným rozplétáním nitek vedoucích k vrahovi.

Není to o nějaké tvůrčí výjimečnosti nebo geniální pointě. The Silencing nepřichází vyloženě s ničím novým, potěší ale tím, jak důsledně pracuje se základními principy žánru. Žádná věta není zbytečná. Vše, co je nějak zdůrazněno, ať už slovně či vizuálně, později sehraje svou roli. A postavy - v rámci světa, v němž jsou uzavřeny - jednají až vzácně logicky. Což nutně neznamená, že by dělaly jen správná rozhodnutí. Ale reagují správně v rámci vnitřního nastavení a současně je scenárista nikdy nenutí, aby vypadaly jako idioti, kteří pro stromy nevidí les. Vůbec jsem byl mile překvapen tím, s jakou lehkostí scenárista Micah Ranum otáčí kostkou očekávání, mění směr a přitom se v tom všem neztratí. Podobně chytré vyprávění bych očekával od zkušeného scenáristy a ne od debutanta (dvakrát tak v detektivním žánru).

Abych alespoň ilustroval, jak správně Ranum s dílky své skládačky pracuje - v úvodu sledujeme Swansona, jak se prochází lesem ve výrazné červené bundě (aby ho případně nějaký z pytláků omylem nezastřelil). Pak narazí na vraha, který jeho směrem vyšle šíp. První věc, co Ranum udělá? Nepálí bezhlavě zpátky, ani nehledá střelce. Odhodí červenou bundu, aby splynul s okolím a běží se schovat na opačnou stranu, než přiletěl šíp. Může se to zdát jako samozřejmost, ale každoročně jsme ve filmech svědky toho, jak se dá podobná (a v zásadě banální) situace zkazit. Ranum si naopak dává veliký pozor na to, aby laciné přešlapy nedělal. A díky tomu skvěle funguje nejen finální odhalení (které je překvapivé), ale i následné zúčtování se zlem.

Škoda, že podobnou látku nedostal do ruky někdo formátu Davida Finchera nebo Denise Villeneuvea. Mohlo vzniknout něco opravdu velkého, co by klidně aspirovalo na nejedno ocenění. Ale nechápejte mě špatně, vlastně si myslím, že angažovaný režisér Robin Pront odvedl velmi dobrou práci. Snímek je napínavý, působí přehledně, ve správnou chvíli odpovídá na otázky (aniž by se divák dostal v uvažování před postavy), akce, když už na ni dojde, nepůsobí směšně a herci ve svých rolích odvádí přesně to, co je třeba. Jen tomu chybí taková ta přidaná hodnota režijních mistrů, puntičkářů hrajících si s obrazy, kteří by z velmi dobrého učinili nezapomenutelné.

Navzdory tomu mně film zanechal hluboký dojem. Atmosféra místa v zemi nikoho, kde se (leč velmi lehce) střetává indiánská kultura s americkou, postavy jsou v neustálé tenzi a bolest se musí řešit za pochodu, dává vzpomenout na famózní Wind River. A jakkoli je zdejší vyznění jednodušší a diváčtější (ve smyslu menších uměleckých ambicí), nemůžu se zbavit pocitu, že bude The Silencing patřit k nejvýraznějším filmům, jaké jsem v letošním roce viděl. A to je něco, s čím jsem skutečně nepočítal a proč se budu k tomuhle kousku, podobně jako ke zmíněnému Winder River, s chutí vracet.

Hodnocení: 80%

P.S. V poslední době se hojně u fanoušků hry The Last of Us řeší obsazení Joela v seriálové adaptaci od HBO. Coster-Waldau zde svou visáží i výkonem dokazuje, že by měl být na seznamu předních kandidátů.