Recenze: The Courier - Olga Kurylenko fušuje do řemesla Jasonu Stathamovi

Když pověsil Jason Statham kurýrské ostruhy na hřebík, protože ho Luc Besson nechtěl pro další trilogii dost zaplatit (Než budete mluvit o hamižnosti - za trilogii mu nabízel to, co kdysi za jeden film. Komu by se chtělo?), bylo jen otázkou času, než se jeho boty pokusí někdy vyplnit. Zkusil to Ed Skrein v restartu a moc zábavná podívaná z toho nevyšla. The Courier s Olgou Kurylenko se sice na zmíněnou sérii oficiálně neváže, ale máme tu kurýra se speciálními schopnostmi, který se dostane do svízelné situace, mohl by ji vyřešit jednou kulkou mezi oči, ale místo toho se v omezeném prostoru postaví padouchům. To zní dost povědomě, ne?

Takže ano, že se tu ve velkém jen vykrádá (jde v podstatě o mix Kurýra a Smrtonosné pasti) ani nikdo nezastírá a z toho důvodu se bavíme čistě o faktoru zábavy. Ostatně, taková dobrá kopie často potěší i víc, než nějaká násilná snaha o novátorský přístup. The Courier se v rámci křivky kvality bohužel více blíží tomu horšímu, ale občas v něm probleskne kus dobrého.

V prvé řadě se bavme o Kurylenko. Na tu se dobře kouká, herečka to mizerná rozhodně není a i v akci umí něco předvést. Scénář ji nicméně násilně tlačí polohy hláškující střely. Takovou roli by počátkem devadesátých let úspěšně prodala třeba Whoopi Goldberg, u Kurylenko to ale působí nepřirozeně. Což je škoda, protože v lepších akčních momentech je patrné, že pod správným vedením by mohla tahle sympaťanda opravdu zářit.

To Gary Oldman jako boss přešlapující ve své luxusní zlaté kleci a čekající na smrt svědka, se ani nesnaží. Nemusí. Jeho postava je instantní záporák, ke kterému herec jeho schopností výraznější nasazení nepotřebuje. Podává výkon bez přidané hodnoty, ale i bez trapných momentů. V zásadě důstojný soupeř, který se v Oldmanově filmografii ztratí čistě proto, že podobných rolí za svou bohatou záporackou kariéru odehrál již nespočet.

A klíčová akce? Tady jsme někde na pomezí nechtěně legračního a stylového. Režisér Zackary Adler již nějaké ty zkušenosti má a ke cti mu slouží, že jeho film nevypadá jako céčkové zhůvěřilosti, jimiž terorizuje milovníky akce patlal Brian A. Miller. Dynamika ale Zackarymu hapruje, podobně jako práce se střihem a postavami ve vypjatých situacích celkově. To jediné, co mu vyloženě dává body k dobu, je občasná ráznost. Zackary spadá do kategorie "v nejhorším se to dá", ale nic víc od něj čekat nelze.

A to ostatně platí i pro film samotný. Jako jednohubka na zabití devadesáti minut volného času (které teď, přiznejme si to, mnozí máme) celkem funguje. Ale nic dalšího vám nedá. Respektive je tu ještě jedna věc. S kvalitou filmu nijak nesouvisí, ale rozhodně si to nejvíc získalo moji pozornost. Někdy v první třetině si Oldmanův záporák pouští doma vážnou hudbu a poslouchá... operu z Pátého elementu! To bylo tak dada, že musím dát filmu 5% navíc.

Hodnocení: 45%