Recenze #2: Neviditelný - hvězda Příběhu služebnice znovu obětí teroru
Cecilia (Elisabeth Moss) je ženou bohatého geniálního vynálezce. Ten ji však tyranizuje a ovládá, a proto se ho rozhodne potají opustit. To se jí jedné noci povede a ukryje se u kamaráda-policisty. Po čase je kontaktována manželovým právníkem, jenž jí sdělí, že její muž spáchal sebevraždu. A Cecilia překvapivě odkázal spoustu peněz. Na chvílli se tak zdá, že Cecilia má vše zlé za sebou a může začít nový život. Brzy se jí ale začnou dít velmi podivné a nepříjemné věci, které mohou mít pouze dvě vysvětlení: Cecilia se buď pod tlakem dřívějších událostí zbláznila, nebo jí někdo chce značně rafinovaným způsobem zničit život...
Prvním je Neviditelný muž z roku 1933 (na svou dobu trikově úžasný a dodnes zásadní), jehož režíroval legendární James Whale, jenž o dva roky dříve natočil Frankensteinas ikonickým Borisem Karloffem v roli monstra. Za druhou kvalitní (byť obecně ne tak dobře přijímanou) verzi považuji Muže bez stínu v režii Paula Verhoevena. Tento snímek v roce 2000 nabídl kromě jiného skvělé digitální efekty a velmi dobrý výkon Kevina Bacona v titulní roli.
Každý ze tří filmů se od zbylých dvou výrazně liší. Whannellův je sestaven převážně z dlouhých, pomalu se odvíjejících a pozvolna gradujících scén (až někdy ve druhé polovině začne být trochu divočejší, ale zase ne o moc). A rozhodně má mnohem blíže k psychologickým thrillerům či staromódním duchařským hororům, než-li třeba k velkým mainstreamovým sci-fi blockbusterům - něčím takovým měl tento film původně být, když se ještě chystal tzv. Dark Universe (něco jako Avengers, akorát se slavnými monstry) a hlavní roli měl hrát Johnny Depp...
Neviditelný je překvapivě poměrně úsporný film (s až směšně nízkým rozpočtem), v němž je velice málo "viditelných" triků. A není to vůbec na škodu, protože většinu působivosti filmu zajišťují režisér a kameraman svými nápady a výborná Elisabeth Moss (Stíny nad jezerem, Příběh služebnice) v hlavní (viditelné) roli. Nejsilnější scény jsou pak ty, v nichž se nebezpečný agresor už nespokojí s pouhými náznaky své přítomnosti a naplno udeří. Diváka tak čeká jedna opravdu výživná lekačka (jimž se ale Whannell jinak sympaticky vyhýbá), skvělý jednozáběrový souboj, dechberoucí náhlý zvrat v restauraci nebo "chodbová" akce v psychiatrické léčebně. Zejména v těchto pasážích je pak patrný rukopis autora předloňského Upgradu, který (velice) doporučuji především fandům cyberpunku a osobitých futuristických děl.
Navíc je film také solidním žánrovým příspěvkem ke stále velmi aktuální a ožehavé debatě o domácím násilí a teroru, bohatých a vlivných mužích nepřijatelně využívajících svou moc k ovládání a podmaňovaní druhých, závažných (nejen) psychických následcích, které ženy kvůli takovýmto toxickým partnerským vztahům mohou následně sužovat (třeba až do konce života), častému nedůvěřování týraným ženám apod.
Neviditelný určitě není dokonalý film - celkový kredit mu trochu snižují hlavně natažená stopáž (trvá okolo dvou hodin, což se už na první pohled jeví zbytečně moc) a občasné (pro děj různou měrou zásadní) díry v logice (nenapravitelní šťouralové a hledači chyb a nesrovnalostí si tady určitě přijdou na své). Jelikož se ale nejedná o velký ambiciózní titul, ani ho nepředchází pověst, která by v divácích budila vysoká očekávání, není jeho relativní nedokonalost důvodem nechat si ho ujít. Na to je totiž až moc dobře natočený a hlavní hereckou hvězdou výtečně zahraný.