Recenze: Velkolepá Bitva u Midway

Bitva o/u Midway už byla v historii zfilmována minimálně jednou (v roce 1976 s Charltonem Hestonem a Henrym Fondou v hlavních rolích). Nejnovější zpracování dostal na starost proslulý megaloman Roland Emmerich (Den nezávislosti, 2012). Výsledný snímek se zřejmě zařadí mezi jeho povedená díla, ale asi to bude pouze s přimhouřením obou očí...

Emmerichova rekonstrukce svou koncepcí určitě mnohem víc připomíná slavné válečné velkofilmy 60. a 70. let (viz zmiňovaná předchozí verze, Bitva o Británii aj.), které diváky lákaly na hvězdný casting a děj se zaměřoval výhradně na ústřední bitvu a její stěžejní okolnosti (co vše jí předcházelo, kteří lidé v ní sehráli klíčovou úlohu atd.) Rozhodně tedy nečekejte něco na způsob Bayova Pearl Harboru, jenž první polovinu rozehrává s hlavní událostí v podstatě nesouvisející příběh.

Nejznámějšími herci, kteří se zde objeví (ať už v menších či větších rolích), jsou Woody Harrelson (Chester Nimitz), Dennis Quiad (William Halsey), Luke Evans (Wade McClusky), Aaron Eckhart (Jimmy Dollitle) a Patrick Wilson (Edwin Layton). Nejvíce prostoru pak má Ed Skrein (Kurýr: Restart, Deadpool) coby pilot Dick Best. Obecně se tu ale postavy, vztahy či osobní problémy řeší zcela minimálně a tyto aspekty zde představují spíše snesitelnou vatu vyplňující mezery mezi akčními/bitevními scénami.

A ty jsou přesně takové, jaké by člověk od mistra destrukce očekával - monumentální a plné (digitálních) triků. Emmerich servíruje snad desítky opulentních záběrů, které se vysloveně hemží bojovými letouny, válečnými loděmi apod. Má to ovšem jednu nevýhodu. Emmerich v akci používá tytéž postupy stále dokola bez nějaké výraznější invence či inovace, takže i když se před námi na plátně odehrávají okulahodící válečné výjevy, v nichž se neustále střílí, něco vybuchuje nebo se potápí, postupem času začne veškeré to běsnění být už poněkud monotónní a trochu otupující.

Nejlépe (nejpůsobivěji a nejnapínavěji) fungují pasáže, v nichž se stíhací piloti ve svých letounech řítí střemhlav dolů na nepřátelské lodě, aby na ně svrhli bombu.

Za zmínku také stojí, že i když je film nahlížen z pohledu Američanů, japonská strana není naštěstí nikterak démonizována, takže snímek v tomto ohledu nepůsobí hloupě a nevhodně jednostranně (tj. jako tupá americká propaganda).

Bitva u Midway je v dobrém smyslu slova standardní válečná podívaná, která do žánru (ani kinematografie obecně) nepřináší nic nového, ale svou víc jak dvouhodinovou stopáž dokázala naplnit tak, aby si na své přišlo jak cílové publikum (primárně fandové historie, obzvlášt moderních válek), tak 'náhodní kolemjdoucí', kteří se v kině kdykoliv rádi podívají na dobře obsazenou sérii solidně zvládnutých monstrózních akčních sekvencí (můj případ). Nic zásadního, co byste bezpodmínečně museli vidět a posléze na to dlouho vzpomínali, ale skutečně raději nečekejte.

Hodnocení: 65 %

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE