Recenze: Dobrá smrt - dokument o asistované sebevraždě se vám zaryje pod kůži

Filmaři měli to obrovské štěstí, že narazili na Butlinovou, která je jednak velmi racionální a jednak velmi otevřená (bývalá nudistka), takže jim dovolila extrémně intimní přístup k sobě a své rodině. Vidíme nejen její monology, ale i její diskuse s nejbližší rodinou a přáteli, ve kterých se řeší to, co se chystá udělat, a různé praktické věci, které s tím souvisí (např. co bude s domem a co bude s jejím popelem). Je to všechno velmi opravdové a velmi, velmi emocionálně intenzivní.

Ozvláštněno je to navíc skutečností, že syn Butlinové má také svalovou dystrofii, ale je nerd a chemik a snaží se tuto zákeřnou nemoc sám analyzovat (samozřejmě ve spolupráci s profesionálními lékaři). Možná pomůže příštím generacím, ale je si téměř jist, že on sám nevyhnutelně skončí podobně jako jeho matka.

Dobrá smrt není film o tom, jak přesně probíhá proces asistované sebevraždy a co mu předchází. Je to film o tom, jak se jedna žena se svou blížící se smrtí vyrovnává a jak se s ní vyrovnává její nejbližší okolí. Největší chybou snímku je, že toto není dostatečně jasně řečeno, takže by z filmu někteří diváci mohli získat dojem, že stačí napsat někomu do Švýcarska, a za pár týdnu se tam jedete nechat zabít. Ve skutečnosti tomu ale předchází složitý proces a pohovory, kterými se film nezabývá a zmiňuje se o nich jen velmi okrajově.

Jde ale rozhodně o velmi působivý dokument, který je navíc natočen velmi vkusně, bez touhy po senzaci a bez nějakého mravokárství. Je zřejmé, že filmaři měli natočeny ještě extrémnější záběry, než uvidíme, ale dobře se rozhodli, co a jak na plátně ukáží, aby to mělo dostatečnou sílu a nebylo to ještě nesnesitelné. A ukáží opravdu mnoho zajímavého, neboť se jim podařilo se svými subjekty natolik sblížit, že se před nimi přestaly stydět a začaly kameru ignorovat. Což je jakási nejvyšší meta, po které tvůrci životopisného dokumentu mohou toužit.

Hodnocení: 80%