Recenze: Doom: Annihilation - nová adaptace na nějaké ambice rovnou kašle

A tak zatímco minulá adaptace měla slušný rozpočet, z toho pramenící obstojný vizuál a solidní jména v tvůrčím týmů, nová adaptace známého herního hitu jde přiznaně do vod té nejlacinější produkce, kde je jedinou ambicí dopracovat se k závěrečným titulkům. S malou mocí přichází nulová odpovědnost, což má nespornou výhodu v nízkém očekávání. Od projektu plného neznámých tváří, s mizernými trailery a papundeklovými kulisami, by lepší výsledek očekával jen blázen. A s vědomím toho, do jakého filmového pekla se divák vydává, nakonec může vyjít jako vítěz.

Doom má nepodstatný příběh - základna na Marsu, tajemný portál jako bránu ke zrůdám a hodně masa na odstřel. Větší roli hraje inspirace. První hodina je regulérní kopírka Vetřelců (dokonce nechybí postava, která se snaží hláškovat jako Hicks), ovšem s tím rozdílem, že tady nejsou dobré dialogy, akce je přinejlepším průměrná, masky ucházející a kulisy evidentně hodně levné (ale pro mě takovým tím sympaticky oldschoolovým způsobem, jak z 20 let starého televizního sci-fi seriálu).

Hlavní hrdinka není Ripleyová. Nemá její charisma, ani nevypadá dost dobře, aby jí to divák odpustil. Ale své si odkroutí. Podobné je to na všech frontách, snad s výjimkou Dominica Mafhama v roli doktora Malcolma Betrugera (neboli toho, kdo otevře portál), který bez přehánění něco opravdu hraje.

Režijně a scenáristicky dostal projekt na starost Tony Giglio a osobně bych se zdráhal označit ho za vyloženého břídila. Pokud vezmu v potaz, co předvádí ve filmech například patlal Brian A Miller (Backtrace), má Giglio alespoň určitou představu o tom, jak se takový film skládá dohromady a jak příběh posouvat dál. Jistě, dělá to často neobratně, ale vesměs splňuje mantinely nenáročné béčkové zábavy, jejímž cílem je vybíjená mezi lidmi a monstry. Ve finále navíc nabídne nečekaně sebejistou a stylovou akční scénu (jednu, ale fakt tam je), za které si zaslouží nějaké ty plusové body navíc.

Nový Doom není dobrá adaptace. Je na ní znát mizivý rozpočet na všech frontách (BFG v plastové edici bude noční můrou všech fanoušků předlohy), ale coby nenáročný výplach na víkend může zafungovat. Je nicméně třeba mít slabost pro laciné sci-fi kulisy, to je absolutní základ. S takovou budete (stejně jako já) na Annihilation ve výsledku nahlížet smířlivějším okem.

Hodnocení: 45%