Retro recenze: Jiří Suchý - Lehce s životem se prát aneb Jen tak dál

Nejdříve asi něco o mém vztahu k Jiřímu Suchému: To jméno znám a vím, že měl cosi společného s divadlem Semafor a s písničkami obecně. Ovšem klidně bych si ho spletl s Jiřím Šlitrem nebo Jiřím Grossmanem (vizuálně i co do tvorby). Semafor mě prostě nikdy příliš nezajímal.

Film má trochu podobné schéma jako nedávný dokument o Zuzaně Michnové, ale je výrazně lépe natočen. Nemusíte vědět o Suchém a jeho tvorbě vůbec nic, abyste získali jasnou představu o tom, co prožil, co vytvořil, nakolik byl spjat se Semaforem ve všech jeho podobách (a co to byl Semafor!) a s kým vším spolupracoval (ve filmu má unikátní cameo i Karel Gott ve svém aktuálním neutěšeném stavu).

Film obsahuje mnoho ukázek ze starých filmů a televizních pořadů, což mi vůbec nevadilo, neboť jsem většinu z nich neviděl (nebo "už dlouho neviděl") a dostal jsem docela chuť podívat se po letech znovu na Kdyby tisíc klarinetů.

Také je dobře a vkusně zachycena skutečnost, že Suchý už není nejmladší a Semafor už dnes není tím Semaforem jako před několika desetiletími (ta nová představení bych nikdy navštívit nechtěl, stará ano), což je možná škoda, ale život jde dál atd. atd... Je to opravdu fajn a místy docela dojemné.

A vyvrcholí to závěrečným záběrem, ve kterém Suchý se Šlitrem symbolicky odcházejí z jeviště, tudíž jsem byl následně šokován tiskovou konferencí, která odhalila, že Suchý stále žije.

Jen tak dál.

Hodnocení: 80%