Recenze: Rambo prolévá Poslední krev. Vyplatí se vyrazit do kina?
John Rambo (Sylvester Stallone) toho za svůj život neprožil málo. Nyní by rád v klidu dožil na rodném ranči, ale i tam si ho nikdy nekončící boj najde. Když dceru (Yvette Monreal) jeho dávného přítele unese mexický kartel kvůli nucené prostituci, která v Mexiku momentálně kvete, je na Rambovi, aby ji zachránil. Pokud chce, aby se dívka vrátila v pořádku domů, musí ještě jednou vyrazit na krvavou výpravu.
Přiznám se, že mám z pátého vstupu do Rambova světa rozpačité pocity. Předně je třeba říct, že nejde o žádnou filmovou tragédii, jakou předváděla například Smrtonosná past: Opět v akci, na níž se fanoušci urputně snaží zapomenout (a podle všeho nedostanou vykoupení dalším dílem). Současně ale obtížně hledám důvod, proč bych měl někomu Rambo: Poslední krev doporučit. Kdyby totiž na tenhle film nedošlo, fanoušci by 100% o nic nepřišli.
Těch důvodů, proč finále jedné z nejslavnějších filmových sérií vůbec tak úplně nefunguje, je několik. V prvé řadě je to absence vlastních nápadů.
Nutně by asi nevadilo, že první dvě třetiny variují 96 hodin a ta finální jen vzpomíná na brutální jatka z Barmy. Ale nedrží to dostatečně pohromadě. Respektive tu není tolik příběhové výplně, aby to ospravedlnilo téměř sto minut dlouhou stopáž. Většinu toho, co se odehraje před finální frenetickou akcí, šlo klidně odvyprávět na ploše čtvrt hodiny. Autoři chtějí natahováním posílit postavení samotného Ramba v příběhu i v čase (přeci jen jsme ho dlouho neviděli), ale spíše se nechtěně povedlo zvýraznit jeho nedostatky.
On John Rambo nikdy nebyl extra prokreslená postava. Respektive z démony zmítaného veterána se postupem let stala jednoduchá akční mašina, která sem tam smutně kouká, ale o moc víc už se v ní neschovává. Navzdory veškeré scenáristické snaze (nějaké ty krátké záblesky z minulosti a moudra o válce) tak divák spíše vidí herce samotného, než postavu, která kdysi v Madisonu v Kentucky sváděla v lesích zoufalý boj s policií. Velký časový rozestup mezi čtvrtým a pátým dílem navíc způsobuje, že Rambo z pětky fyzicky své předchozí filmové já ani moc nepřipomíná.
Není to nicméně vina Stalloneho, jenž naopak dokáže svým charismatem postavě dodat aspoň "něco navíc" v rámci osobní roviny. Jen sám Rambo v tom vlastně poznat není a hlavní hrdina by se mohl vesměs jmenovat jakkoli.
Finální akce je pak kapitola sama pro sebe. V minulém díle Stallone vsadil na extrémní brutalitu, což jednak vycházelo ze samotného prostředí válečného pekla a druhak to Sly podpořil jako režisér opravdu dravým pojetím. Na americkém ranči ale působí snaha o podobný styl naopak trošku křečovitě a nepatřičně a jakkoli jde jednoznačně o nejpamátnější část filmu, i ta vlastně není úplně "rambovská" (celé to bezhlavé kosení má svou strašidelnou vynalézavostí blíže k sérii Saw).
Není to tak, že by byl Rambo: Poslední krev špatný film. Jako zástupce svého žánru ("někoho unesou a to neměli dělat") funguje obstojně. Ale na Ramba - dvakrát tolik na finále - je to zkrátka málo. Namísto pamětihodného loučení jsme dostali úplně obyčejné béčko, které je v podstatě Plánem útěku 3 v bledě modrém, jen má vyšší produkční kvality. Johnem prolitá poslední krev si zasloužila víc. Takhle se divák po otupující (leč zcela bez debat koukatelné) vybíjené nakonec dojme až u závěrečných titulků, které vzpomínají na celou sérii. A to je, slovy klasika, příliš pozdě a příliš málo.