Recenze #3: John Wick 3 - Keanu Reeves proti zbytku světa. Kdo zvítězí?

Socha svobody v úvodním záběru je nejen newyorskou dominantou, nýbrž také symbolicky připomíná fakt, že svoboda je často předznamenána krveprolitím. Platí to jak pro americkou historii, tak pro Johna Wicka. Stejné poselství nese i podtitul Parabellum, vzešlý z latinského citátu „si vis pacem para bellum“, v překladu „chceš-li mír, připrav se na válku.“

A války se opravdu dočkáme. Války nečestné a nesportovní, protože v ní solitér John soupeří s nesčetnými členy zabijáckého podsvětí, kteří mu pod vidinou zisku 14 miliónů dolarů sebevražedně kříží cestu. Dle dostupných informací padlo Johnovi za oběť v prvním díle 77 nešťastníků, v druhém se rozdováděl na cifru 128 a ve třetím, ač neznám přesná čísla, zajisté vystoupal po zohavených tělech na nejvyšší příčku. Kvantitativně tak John stále směřuje vzestupně, platí to i z kvalitativního hlediska?

S dětskou nápaditostí a úctyplnou láskou k akčnímu žánru si režisér Chad Stahelski a jeho tvůrčí tým libuje v roztodivných možnostech destruování Johnových nepřátel. Neubránil jsem se rozpukům smíchu, vyvolaným sadistickým potěšením ze zarážející variability násilí, často až absurdně komické. Kniha jako vražedný nástroj, kop koně či pes zakousnutý ve slabinách jsou jen matným odleskem ryze syrového a kontaktního boje, který nadále zůstává esenciální složkou.

Trailer:

I přesto je postupem času nevyhnutelně pociťována únava materiálu. Rozhodně to neznamená, že by se snad z choreografie v průběhu času vytratily pestré, s baletní precizností provedené nápady, je to jen prosté konstatování, že po 130 minut jednoduše nemůžete udržet divákovu koncentraci, pokud odejímáte životy s kadencí pásové výroby.

Bohudík se mezi bojové sekvence vkládá také prostor na další rozšíření poutavé mytologie, v níž se i z nejprostší stařenky stává potenciální vražedkyně. Poodhalí se nám Johnův původ, představí se marocká pobočka Continentalu a dojde i na popularizaci ruské lidové slovesnosti. A i tentokrát se hojně čachruje s podsvětní měnou či úpisy v podobě medailonů nebo růženců.

Už v druhé kapitole se projevilo, jak autoři vnímavě naslouchají svým fanouškům, minimálně při praktické ukázce multifunkčnosti tužky. V Parabellum se sebereflexivní prvky převádí do sféry takřka sebeparodické, což je také jediná správná možnost jak navázat na příběh, v němž prvotní impuls pro oceány krve představuje zabití psa. Právě tento motiv několikráte poslouží pro úsměvnou hlášku, především v kooperaci s kousavou Halle Berry a jejími dvěma ještě vydatně kousavějšími psíky. Mimoto se dekonstruuje i Johnova nesmrtelnost, kdy je pár patových situací rozřešeno ve stylu deus ex machina. Jednoduše se odkrývá a otevřeně přiznává fiktivnost, což jen dokládá, jak se svrchovaným nadhledem Stahelski hledí na vlastní fenomén, uvědomuje si jeho význam a náležitě s ním manipuluje.

Jak už je u série zvykem, z hlediska technických kvalit se pyšní nebývale jistou rukou. Extrémní vizuální stylizace, která si náramně pohrává s lokalitami a nasvícením, koresponduje se střídmou, veskrze jednoduchou kamerou, jež volí minimum snímacích úhlů, mezi nimiž akci střídavě a hlavně přehledně nazíráme. Spojení formální exhibice a pragmatické kamery a střihu vytváří ideální konstelaci, v níž se zrcadlí dlouholeté zkušenosti Stahelskiho týmu v akčním žánru.

Doposud idylickou recenzi bohužel narušuje totálně nezvládnutý závěr. Slova závěr zde užívám pro pasáž odehrávající se na konci; že by se totiž něco uzavřelo, napsat nemohu. Právě naopak. Celý průběh sice svou velkolepostí směřuje k epickému a definitivnímu zakončení, závěrečný duel však nikterak nevybočuje z řady předchozích. Protivník není dostatečně atraktivní a navíc je zcela očividné, že Johnovi smrt nehrozí. Stačí vzpomenout, jak dostatečnou satisfakcí byl souboj se zesnulým Michaelem Nyqvistem na konci jedničky, který sice neoplýval mimořádnou akcí, svůj punc finále i přesto splnil bravurně. S tím koreluje i cliffhanger, který v druhé kapitole implikuje navýsost interesantní pokračování, ve třetí ovšem zapáchá nadbytečností.

Nepředpokládám, že by hypotetická čtvrtá kapitola (jejíž existence je odvislá od tržeb a přání diváků) mohla překonat předchozí. Pokud se za pár let má drzá anticipace prokáže jako nesprávná, milerád chybu uznám. Tak jako tak je jasné, že stejně jako se John Wick není schopen odpoutat od své minulosti, ani tvůrci se nedokáží rozloučit se svým vysněným projektem.

Hodnocení: 80%