Recenze #2: John Wick 3 - Důkladná lekce, jak lze stylově a různorodě rozsévat smrt

Odpověď se nabízela již před premiérou z několika různých směrů. Zaprvé skrze samotné trailery, které do fandů hustily jednu strhující atrakci za druhou a slibovaly sytě nasvícený sebeuvědomělý nářez. Za druhé ze zpráv o vyčerpávajícím tréninku hlavní herecké hvězdy, která do své role dává tělo i duši. A není se čemu divit, sympaťák Keanu Reeves se dlouhou dobu plácal v druhořadých projektech, než mu Chad Stahelski a David Leitch dohodili tuhle zabijáckou úlohu, která svým kultovním rozměrem už funí na krk i Neovi z Matrixu. A třetí jistotou byla právě zmíněná dvojice bývalých kaskadérů, která díky perfektně vycvičeným a oddaným stuntmanům a vizionářským skloubením asijského kung-fu s hollywoodskou akční tradicí momentálně vládne té oblasti filmového umění, která před dialogem preferuje pěstní souboj, před tužkou střelnou zbraň a před projížďkou na kole adrenalinový závod s motorkami a mačetami. Stahelski sám vyšvihl podmanivě atmosférický a co do počtu akčních scén vskutku strhující druhý díl a nebyl důvod pochybovat, že arzenál nápadů a potenciál divácky přitažlivého světa zabijáků vyčerpal.

Začal bych u toho, že John Wick 3: Parabellum je zase jiný než jeho předchůdci. Zatímco jednička byla víceméně uzavřeným příběhem, jenž představil a rozvinul v prvé řadě charaktery postav, dvojka už se o samotné aktéry příliš starat nemusela a rozvíjela prostřednictvím akčních sekvencí a několika zásadních zvratů rozvíjela především atraktivní fiktivní svět. Trojka pokračuje v odkazu druhého dílu a využívá opět čistokrevnou akci k tomu, aby posouvala jednoduchý příběh a odkrývala nová zákoutí světa, která předtím zůstávala nedotčena. Film tak výrazně posiluje serialitu a vzájemně se podporující vyprávění napříč celou sérií a jeho výstavba se mi minimálně po prvním zhlédnutí jeví o dost volnější a epizodičtější než ve filmech minulých.

Podepisuje se to hlavně na práci se staronovými postavami a samotnými akčními scénami. Tentokrát absentuje dominantní záporná postava, přítomná v obou předchozích dílech, která by řídila Wickovy motivace a formovala jeho překážky v průběhu celého filmu. Třetí John Wick totiž už není příběhem o pomstě a jejích následcích, nýbrž vyprávěním o kulminující vzpouře proti mocnému systému, kde se karty mohou nečekaně obracet a udržování napětí zajišťují konfrontace postav v celém průběhu, nikoli směřování a gradování k závěrečnému střetu. Vedlejší aktéři se většinou zjeví na několik minut a pomáhají Johnovi jednak udělat další krok v jeho rebelii (a zároveň ji i psychologicky objasnit), jednak posunout vědomí publika o rozsáhlosti a praktikách fiktivního světa zase o něco dále.

Do toho jsou pak vklíněny ony akční scény, kterých je opravdu požehnaně a v podstatě každá předchází či následuje další posun v příběhu. A zatímco některé jsou vyloženě skvostné, přicházející s nečekanou volbou prostředí a s pikantními zabijáckými prostředky (kdo nechoval dosud respekt ke koním, tak se to asi změní), jiné už po chvíli přeci jen vyznívají trochu únavně a opakují se v nich podobné fígle. Stejně ale musím před Stahelskim, kaskadéry a Reevesem hluboce smeknout, protože skoro každá jednotlivá akční sekvence i navzdory kolísavému wow-efektu představuje tu nejpoctivější kaskadérskou a inscenační žánrovou školu, před níž se Expendables krčí v koutě a modlí se, aby je tam John Wick nenašel.

Jak je ale film našlapaný v jeho dynamické fázi, tak v těch klidových mezihrách nemá zase tolik blyštivého potenciálu. Zatímco dvojka měla ten stmelující motiv v podobě hlavního záporáka, zde mi podobný hnací motor v prostřední části, kdy ozbrojené bafání na chudáka Wicka za každým rohem začíná trochu nudit, bohužel scházel. Závěr naštěstí napravuje nesrovnalosti a připravuje hodně úrodnou půdu pro střílečku a pěstní fight století, v nichž se chytře podtrhuje ten dominantní koncept osobní vzpoury a ještě posiluje hnací motto "John Wick vs The World". Nečiní to sice tak elegantně a vygradovaně jako dvojka, ale přesto dokáže finální scéna překvapit a zamést většinu pochybností do šuplíku s nálepkou nepodstatné maličkosti.

Třetí John Wick je nářez a pokud jste od něj čekali vyšperkování strhujících akčních atrakcí na vyšší zážitkovou úroveň, neměl by vás zklamat. Pokud přistoupíte na tvůrčí vizi unikátního světa a jeho možností (mezi něž patří i rostoucí nesmrtelnost hlavní postavy), bude pro vás film uspokojivým naplněním vyvíjejících se konceptů předchozích dílů, což je ve finále silnější než místy stagnující tempo a poněkud slabší výstupy vedlejšáků (ještěže Halle Berry je hrozně cool a Ian McShane s Lancem Reddickem jakbysmet). Encyklopedie možností akčního filmu, jejíž kreativní obrazová stylizace atakuje nejvyšší formu inscenačního umění a která možná neřekla poslední slovo, i když k udržení alespoň teoretické logiky vytvořeného světa by případná čtyřka musela už opravdu hodně překvapovat.

Hodnocení: 85%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE