Recenze: Stan & Ollie - Rozloučení s ikonami klasického Hollywoodu

Představovat dvojici fyzicky rozdílných komiků by bylo pro většinu diváků nošením dříví do lesa, a tak jen připomenu, že největší slávy se jim dostalo ve 30. letech minulého století, kdy jejich krátkometrážní i celovečerní grotesky zbožňovali takřka po celém světě a kdy se mohli v popularitě směle rovnat i samotnému Chaplinovi.

Film jejich nejslavnější období nakousává jen v úvodní sekvenci, která nás provádí filmovými ateliéry a představuje zlomovou situaci, během níž se Stan Laurel (alias "Ten malý a hubený") rozkmotřil se šéfem studia a spolupráci se svým dlouholetým kolegou tím přerušil. Následně se přesouváme o šestnáct let dopředu, kdy oba vysloužilí komici podnikají turné po Velké Británii, oživují vlastní slávu a znovu rozdmýchávají staré přátelství, které je důležitější než jejich filmy a společenský věhlas.

Od samého začátku je zřejmé, že největším trumfem budou herci. V hlavních rolích se totiž objevili velikáni John C.Reilly a Steve Coogan, kterým i díky naprosto přesvědčivému maskování okamžitě uvěříme a nevidíme jejich slavné tváře, nýbrž se cítíme, jako bychom skutečně pozorovali ikonické komediální duo. Oba představitelé odvádějí vynikající práci a jen kvůli nim nabírá snímek bezmála akademickou a "must see" úroveň.

S příběhem už je to trochu horší. Jestli se někdo těšil na komplexní obraz tehdejších studiových systémů nebo procesu natáčení a s ním souvisejících událostí ze zákulisí, má smůlu. Snímek je vysoce osobním portrétem vztahu dvou oblíbených mužů, kteří na stará kolena zkouší, zda-li jeden bez druhého mohou či nemohou profesně i v soukromí fungovat. To pochopitelně není vůbec špatně, ovšem scénář toho v součtu příliš zajímavého nenabídne, jelikož jeho myšlenka je sice hezká, ale rezonující dlouho dopředu, konfliktů se mezi oběma aktéry příliš nevyskytne a vedlejší postavy naprosto postrádají šmrnc a charisma ústřední dvojky.

Řemeslně je film naprosto v pohodě, přesvědčivá retro výprava mu za všech okolností svědčí a třeba úvodní scéna na jeden záběr, kdy nás režisér Jon S.Baird provádí ateliéry klasického Hollywoodu a na chvíli se ocitáme na samotném natáčení, disponuje inscenační kreativitou a stylistickým švihem, jenž zbytku většinou schází. Nikdo nečeká vypravěčskou virtuozitu Stevena Spielberga, jenž dokáže i v čistě konverzačních filmech bavit nápaditými paralelismy nebo vtipným vypointováním řady dílčích dějů, ale Stan & Ollie je přesně tím dílem, které by takový režijní dotyk potřebovalo jako sůl, neboť už z papíru muselo působit chudě. A je to škoda, protože se na to bezesporu příjemně kouká a díky skvělým hercům fungují jak dialogy, tak i ten jinak rychle odbytý osobní konflikt a v neposlední řadě i závěr, který vás láskyplně zahřeje.

Stan & Ollie je příjemný nostalgický snímek, jedoucí podle předem známé šablony a určený výhradně fanouškům, kteří tvorbu legendární dvojice dobře znají a chtějí se dozvědět co nejvíce z jejího soukromí - ale i ti budou asi trochu zklamáni, protože kromě sloganu "přátelství nade vše" a hořkého znázornění skutečnosti, že vysloužilým hvězdám stříbrného plátna dříve nikdo moc respektu neprokazoval, nemá příběh moc co nabídnout. Jako člověk, který na filmech Laurela a Hardyho nevyrůstal a chtěl by si je teprve časem doplnit, musím bohužel konstatovat, že tenhle projekt, jakkoli sympatický a divácky vstřícný, mě k jejich zhlédnutí nijak výrazně motivovat nedokázal.

Hodnocení: 60%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE