Recenze: Vzplanutí - Svět zkrátka není vždy krásným a romantickým místem

Režisérem snímku je mně neznámý tvůrce Chang-dong Lee, jehož filmy však dlouhodobě sbírají chválu a ocenění na prestižním festivalu v Cannes. Vzplanutí si loni odneslo "pouze" nominaci na Zlatou palmu a zaznamenalo velmi vřelé reakce od mých přátel i v Karlových Varech, tudíž jsem byl na výsledek hodně zvědavý. A přestože se jedná o film na první dobrou nepoddajný a pocitově sterilní, má očekávání nakonec naplnil.

Příběh sleduje mladého muže Jong-su, jenž žije sám a v chudých poměrech na otcově farmě a jednoho dne potkává svou kamarádku z dětství Hae-mi. Proběhne mezi nimi rychlý románek a jinoch se zamiluje, avšak dívka odjíždí do Afriky za humanitárními účely. Když se vrátí, zatáhne oběma do života bohatého a blazeovaného Bena a rozehrává se podivný milostný trojúhelník, v němž se identity a činy dvou nových známých stávají pro Jong-su záhadné a osudové.

Film má dlouhých 148 minut a od prvních scén je zřejmé, že bude vyžadovat od diváka jistou spoluúčast. Vyprávění je pomalé a publikum se ocitá přímo v kůži málomluvného Jong-su, pro něhož jsou ostatní aktéři v podstatě jednou velkou neznámou. Na Hae-mi nemá navzdory jejím nadšeným příběhům z dětství žádné vzpomínky a Ben ztělesňuje onu pro většinu chudých nepředstavitelnou a nedosažitelnou sociální vrstvu, která nemluví o své práci, o soukromí ani o bohatství.

Snímek je tedy v prvé řadě přemýšlivým sociálním dramatem, které ukazuje majetkové rozdíly mezi lidmi, nemožnost vymanit se z vlastního prostředí a jít si za svými sny a absenci skutečného přátelství a kontaktu s okolím. Tuto upřímnou výpověď činí zajímavou mysteriózní cestou a mně nezbývá než smeknout klobouček, protože vyprávění navzdory vlastní zdlouhavosti drží pevně diváckou pozornost a je dopředu neodhadnutelné, čemuž přispívá i práce s měnícími se žánry - zpočátku sledujeme romantické drama, posléze mysteriózní detektivku, kdy hlavní hrdina pátrá po zmizelé Hae-mi -, a úplný konec, jenž samozřejmě nebudu vyzrazovat, se přehoupne do podívané, jakou skutečně nečekáte a která vás zasáhne.

Sice jsem si říkal, že po více jak dvou hodinách s minimem výrazných konfliktů jsem si zasloužil dostat více katarze a více zásadních rozřešení, ale při zpětném ohlédnutí vidím vyzrálé inteligentní dílo, které kreativně pracuje s pouhými náznaky a nenásilně nutí diváka přemýšlet. Nikdy neskáču nadšením ze silného metaforického konceptu, takže i zde jsem několik sekvencí absolvoval víceméně znuděně, avšak konfrontace tří postav, z nichž jedna (Hae-mi) zastává postupně pozici šedé eminence a katalyzátoru vnitřní proměny hlavního hrdiny, je natolik pohlcující a formálně kvalitní, že mi zkrátka nedovolila nudit se soustavně.

Vzplanutí je opravdu jiné než hollywoodský mainstream. Není to snímek, na který by se chtěl člověk dívat každý den, ale jedná se o dílo s neoddiskutovatelnou cinefilní aurou, s trpělivým a nečekaným vedením divácké pozornosti a se sociálním přesahem, u něhož se vyplatí vydržet až do konce. Po zhlédnutí vám nebude dvakrát příjemně, ale svět zkrátka není vždy krásným a romantickým místem - a tenhle film o tom dokáže velmi podnětně a procítěně pojednat.

Hodnocení: 75%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE