Recenze: Trading Paint - Závodník John Travolta šlape na paty zašlé herecké slávě

Tentokráte dupe na pedály v závodnickém dramatu Trading Paint a kromě volantu objímá ještě slavnou zpěvačku Shaniu Twain, pro níž je film hereckým debutem. Ruku na srdce, mohla si vybrat i lépe.

Příběh se věnuje problematickému vztahu

legendárního automobilového závodníka Sama Munroa a jeho ambiciózního syna Camerona, jenž nyní jezdí v otcově týmu. Kvůli nespokojenosti s vybavením vozu a bídným vyhlídkám na vytoužený triumf odchází Cameron ke konkurenci, konkrétně ke slizkému šampionovi Linskymu (Michael Madsen), s čímž se Sam nemůže smířit a vrací se na závodní okruhy, aby synovi ukázal, jak šeredně se spletl.

Irácký režisér Karzan Kader diriguje film jako prostinkou pohádku na dobrou noc, v níž je všechno hrozně zjednodušené, kladné postavy jsou bezvýhradně kladné, zlí aktéři zůstávají jednorozměrně zlí a ty potenciálně rozporuplné charaktery (Cameron) se vyvíjí tak nějak mimochodem v ústraní, přičemž je jasné, jak to všechno skončí. Nikdo nečekal Občana Kanea, ale za takhle mdlou režii a nucené, nepřesvědčivé konflikty by tvůrci měli přijet ke mně domů a jako náhradu za ztracený čas vyplít záhony a zasázet brambory.

Film pracuje se schématem sportovních dramat, které by měly rozvíjet vztahy mezi aktéry vstříc závěrečnému střetnutí, měly by postupně utahovat šrouby a přinutit diváka, aby aktérům držel palce a ve finiši s nimi prožil pečlivě budovanou katarzi. Nic takového se zde bohužel nedaří, schéma vyprávění (závod - konflikt otce a syna, otec začne zničehonic opět jezdit - závod - syn začíná být u konkurence nešťastný - závod...) postrádá nápad a příběh skáče vysloveně mezi povinnými záchytnými body, aniž by přidal skutečné emoce a vytvářel potřebné jiskření a osudovost mezi postavami a jejich činy. Jestli někoho tím správným způsobem nakopl a napumpoval finální závod, tak jsme museli vidět úplně jiný snímek (při závěrečném songu jsem osobně myslel, že mě vomejou).

A kdo se těší alespoň na zmiňovanou Shaniu Twain, ani ten

nebude dvakrát skákat nadšením. Popové divě to sice stále moc sluší, ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že její postava se v příběhu ocitla tak nějak navíc a pro vývoj nesehrála nijak zásadní roli. V centru je výhradně Travolta, který i s jeho vzpomínkami na zesnulou manželku odsouvá vše do ústraní, takže potenciálně důležité konflikty se synem a Linskym vyznívají povrchně a nudně.

Neměl jsem sice pocit, že bych sledoval nesnesitelná filmařská muka, a když už nic, příběh alespoň rychle utíká a nenechává usnout, ale najít něco originálního ke skutečné pochvale se zdá být těžší než sbalit Shaniu Twain v dobách její největší slávy. Minimálně pro pamětníky oné doby bude Trading Paint příjemnou nostalgií.

Hodnocení: 35%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE