Recenze: Cesta utrpení - nejlepší film Stevena Seagala od Lovce policajtů

Seagalova kariéra po Lovci policajtů v podstatě skončila. Ne že by skončil s herectvím. Ale jeho filmy už jen zřídkakdy putovaly do kin a šlo prakticky ve všech případech o nekoukatelné břečky, v nichž kdysi respekt vyvolávající bojovník vypadal jako pohybující se medvěd, který potřebuje zastoupit kaskadérem i v momentě, kdy jde po schodech. Trailer na Cestu utrpení, kde Steven po letech zapojil do akce i ruce, proto působil jako malé zjevení.

Jaká je realita? Záleží na úhlu pohledu. V základu není Cesta utrpení nic nového - příběh se soustředí na unesenou dívku, kterou se Axe (Seagal) vydá osvobodit se skupinkou věrných bojovníků. Rozdíl je akorát v tom, že se nejde o akce okamžitě, ale příběh plyne k bodu extrakce pomalu. Axe totiž dávno není v aktivní službě, dělá doktora v kdesi zapadlé vesnici a snaží se žít duchovní život. A nějakou dobu to trvá, než se nechá do akce přemluvit.

Což vede k tomu, že Cesta utrpení odlišuje od všech těch akčních hovadin, jaké Seagal v posledních letech natáčel. Snímek plyne pozvolně, zaměřuje se na život komunity v odlehlém malém thajském městě a jen občas nabídne nějakou tu akci. Seagal si k filmu sám napsal scénář a očividně ho více zajímalo vykreslení nemocí současného světa, než aby se bezhlavě vrhal do akce. Což asi vyznívá posměšně, ale film opravdu disponuje poměrně slušnou atmosférou (na čemž má nemalou zásluhu skvělá kamera).

Akce ale samozřejmě nechybí a i když ve filmu zabírá všehovšudy možná 15 minut, rozhodně stojí za pozornost. Zatímco v posledních seagalovkách šlo jen o tupé střílení, tady dominuje fyzická akce. Výhodou je, že bojové scény nestojí jen na Seagalovi, takže si mohou jiní borci opravdu dynamicky ušpinit ruce. A takový předfinální fight "vedlejších postav" je sakra dobrý a nemusely by se za něj stydět ani indonéské akčňáky. A "velký" Seagal v akci? Ten pochopil své limity, pracuje především rukama a nejednou opravdu připomene své nejlepší dny. Není to v jeho podání žádný velkolepý comeback, ale konečně natočil něco, kde v rámci akce důstojně stárne.

Největším překvapením je každopádně práce režiséra. Mathieu Weschler měl za sebou před natáčením Cesta utrpení pouhé dva filmy - jeden naprosto otřesně hodnocený a druhý celý vytvořený v enginu hry GTA (!). Navzdory všem předpokladům natočil vizuálně silný film, který dokáže prodat zvolená prostředí, má údernou (a občas i nápaditou) akci a i nějaké ty poetičtější momenty. Hodně amatérsky působí pouze přepálená digitální krev, ale její užití je natolik zvláštní a okaté, až jsem na vážkách, zda nešlo o záměr.

Když řeknu, že jde o nejlepší seagalovku od Lovce policajtů, nemá to - vzhledem k žalostné kvalitě všech filmů, které Seagal v posledních 19 letech natočil - žádnou váhu. Ale faktem zůstává, že je Cesta utrpení solidním řemeslem a Seagalovi fanoušci (pokud ještě žijí) by film určitě měli vidět.

Hodnocení: 55%