Recenze: Oni a Silvio - pokud máte v oblibě spoře oděná hezká mladá děvčata, přijdete si na své

Hlavní hrdina Silvio (ve filmu se nikdy v žádné podobně neobjeví jméno "Berlusconi" a tvůrci dobře věděli proč) má rád mladé holky, peníze a moc. Toho všeho má hodně a chce toho mít ještě víc. S ostatními lidmi (včetně manželky) si nerozumí a používá je pouze jako prostředky k dosažení výše jmenovaného. To je celý děj filmu. Vlastně, to je děj druhé poloviny filmu. První polovina je o tom, jak se jakýsi méně významný chlapík snaží vetřít do Silviovy přízně prostřednictvím hromady polonahých děvčat v luxusní vile, a jak se mu to nedaří (v této první polovině se hlavní hrdina vůbec nevyskytuje).

Paolo Sorrentino původně natočil dvoudílný film o celkové délce tři a půl hodiny. To, co jde do našich kin, je "mezinárodní verze", která má "jenom" dvě a půl hodiny, místy se strašlivě vleče a místy nepříjemně rychle přeskakuje zřejmě důležité události. Nepřipadalo mi ale, že bych k pochopení potřeboval nějak lépe znát reálnou italskou politiku a její představitele.

Mnohé scény jsou audiovizuálně videoklipově opulentní, ale jsou opulentní přesně stejným způsobem jako scény v předchozích Sorrentinových filmech, přičemž děj je ještě chatrnější, nesměřující vůbec nikam. A ani neexistuje moc možností, kam by vlastně mohl směřovat. Silvio je od začátku do konce nedotknutelný všemocný manipulátor a nikdo jiný proti němu nemá nejmenší šanci. Jde jen o to, kdo se podvolí a kdo bude zničen.

A nechybí samozřejmě několik zcela WTF scén, nesouvisejících s ničím ve filmu, ale aspoň trochu zahánějících nudu - jako například dlouhá úvodní sekvence, když do Berlusconiho vily omylem vleze ovce a chcípne (zřejmě) následkem automatické klimatizace (pokud jsem to měl nějak pochopit, nestalo se to).

Herecké výkony jsou většinou stylizované a záměrně "přehnaně dryáčnické", asi aby bylo jasnější, že jde o satiru, a že se tomu všemu máme smát. Pokud máte v oblibě spoře oděná (případně neoděná) hezká mladá děvčata, přijdete si na své, ale na druhou stranu budete muset přežít i mnoho minut hodně starých lidí.

Oni a Silvio (2018) říká vtipným a originálním způsobem něco o prohnilosti politiky (spíše obecně, ne nutně o italské politice), ale protože to říká dvě a půl hodiny dokola úplně stejným způsobem, hodně to ztrácí ze své působivosti a jde rozhodně o nejslabší Sorrentinův film.

Hodnocení: 50%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE