Recenze: Dům z karet - šestá série je možná vítězstvím žen, ale prohrou pro fanoušky série

Dostat jako scenárista úkol, abyste pokračovali v show bez postavy, kolem které se celý fenomén vystavil, to je opravdu nevděčná pozice. Autoři Domu z karet ale neměli jinou možnost. Studio ani minutku neváhalo a jakmile se vyrojila první obvinění na adresu Kevina Spaceyho, herce na minutu vyhodilo. A jakkoli se scenáristé snažili, svůj souboj prohráli.

Rozdání karet přitom měli ulehčené náhodou - ke konci páté série (bez vědomí toho, co přijde) předali prezidentské otěže Claire Underwood (Robin Wright). Její vedoucí pozice v šesté řadě je tak vlastně i přirozená. Bohužel se s tím pracuje neobratně. Místo toho, aby byl příběh šesté série o Claire, mluví se jen o zesnulém Frankovi. A to neustále. Mluví o něm Claire, mluví o něm přátelé, mluví o něm protivníci, mluví o něm zkrátka úplně všichni.

O to komičtější je, že se Spaceyho tvář ani na vteřinu neukáže (přestože se Claire "dojímá" nad fotkami z pohřbu) a jeho hlas nezazní, i když se ústřední zápletka do velké míry točí okolo Frankova záhadného audiodeníku.

Kauza #MeToo se do výsledku neprojevila jen Spaceyho vyhazovem. Tentokrát je Dům z karet příběhem žen, které si prezidentka dosadí prakticky do všech důležitých pozic (a i její ústřední protivník nosí podpatky). ALE sama Claire nedokáže vystoupit ze stínu zemřelého manžela. Sice tvrdí, že bylo dost lží, ale nakonec vlastně jen pokračuje v jeho odkazu. A vyplnit boty po fenomenálním Spaceym, jakkoli se Wright usilovně snaží, nemůže.

Spacey, ať je jakýkoli člověk, nebyl esem seriálu pro nic za nic. V jeho podání byl Frank nebezpečný, až démonický, a přesto měl v sobě cosi snadno uchopitelného, divácky blízkého, díky čemu jsme mu drželi palce. Claire je jen vyprázdněná figurka, možná plná ambicí, ale bez záchvěvu čehokoli, co by ji polidštilo. A bohužel nemá potřebný protipól, jakým paradoxně ona sama byla pro Franka.

Již minulá série narazila na to, že se politické hrátky staly spíše únavné, protože zdaleka nemohly v absurditě konkurovat tomu, co se děje ve skutečném Bílém domě. Šestá série už pak vyloženě tápe. Neschopna rozjet pořádnou vlastní zápletku a ani přijít s něčím, co by si člověk zapamatoval, jen recykluje viděné. A finále? Fungovalo by v případě, že bychom s napětím vyhlíželi odpověď dopředu. Ale síla okamžiku se vytrácí ve chvíli, kdy je nám jedno, kdo za nitky tahá. A král je od začátku mrtev. Tak koho to zajímá...

Hodnocení: 50%