Zlatý podraz ukazuje, jak senzační úspěch narazí na komunistický převrat

Režisér Radim Špaček toho moc nenatočil (pro kina) a zajímavým způsobem osciluje mezi skvělými filmy (Pouta) a blbými filmy (Místa). Zlatý podraz je někde mezi, ale pozitiva v mém případě nakonec převážila (i když ve vašem případě to může být naopak).

Nejslabším aspektem filmu je jeho námět a scénář. Přestože vznikl podle skutečných událostí (někteří z těch mladých hochů ještě žijí), je docela jasně patrné, které části děje jsou vycucané z prstu a jsou ve filmu jen proto, že "takhle to přece musí ve filmech být, aby si diváci přišli na své". To ale ještě neznamená, že film musí být automaticky blbý. I celosvětově uznávané sportovní filmy mají často velmi předvídatelné scénáře (například Rocky nebo Ohnivé vozy). Zápletka tedy předvídatelně osudově šlape od začátku do konce, s několika trochu slabšími zádrhely. Například úplně první scéna je nějaký méně tradiční flashback / flash forward, jehož smysl můžete pochopit až výrazně později během filmu (pokud vůbec).

Zlatý podraz má výbornou výpravu a pravděpodobně byl velice drahý. Hromady statistů, autenticky postavené tribuny a basketbalová hřiště, správně nastylované extrémně gay účesy a obleky... Herecké výkony jsou vesměs OK, ale bohužel ve filmu chybí postava, u které bychom si řekli "Tak tahle je opravdu skvěle vykreslená a skvěle zahraná". Nejblíže k tomu mají Jan Hartl (jako otec hlavního hrdiny) a Ondřej Malý (jako šéf basketbalového výboru), ale oba jsou ve filmu příliš málo na to, aby dostatečně zazářili. Film má okolo 100 minut a výjimečně by mi nevadilo, kdyby byl trochu delší a některé zvraty byly méně uspěchané (pár sekund po začátku utkání slyšíme komentátorovu větu "Blíží se poslední minuta zápasu").

Film má v mých očích dva hlavní plusy. Většinu času velmi slušně šlape a má správné tempo. U hollywoodských filmů je to běžné, u českých ne. Jeho audiovizuální stránka je občas značně originální, a především musím vypíchnout hudbu (Jakub Kudláč), která je tak intenzivní, že to ze začátku působí až rušivě. Totiž už v prvních pár minutách je několik scén, kdy se na plátně neděje nic moc důležitého, ale přesto je veškerý zvuk zcela potlačen a slyšíme jen burácivou hudbu. A ta hudba je navíc dost netradiční, kombinující živý orchestr s minimalistickými syntezátory a dubstepem. Jistě jde o kontroverzní hudební počin, ale aspoň je zajímavý. A oscarová hudba z Ohnivých vozů byla v době své premiéry také hodně kontroverzní.

Film Zlatý podraz tedy není žádné úžasné nadčasové dílo, ale podařilo se mu odvyprávět předvídatelný příběh ne úplně předvídatelným způsobem, se slušnou profesionalitou a výpravností (na české poměry). Proč ne. Doporučuji předem si o skutečných událostech nic nezjišťovat.