Recenze: Mandy - Nicolas Cage je zpátky v prvotřídní formě!

Což může dohromady leckterého diváka otravovat a chápu to. Přesto Mandy považuji za skvělý film, který jsem si hodně užila a doporučím ho i vám.

Velký podíl na tom má Nicolas Cage (Zběsilost v srdci, Leaving Las Vegas), který má konečně (od filmů Joe a Špatnej polda) zase skvělou roli, která mu sedí a kde je jeho inklinace k přehrávání a melodramatičnosti naprosto na místě. Navíc pro svou roli naštvaného dřevorubce sympaticky přibral, takže když se pustí do likvidace protivníků, lze mu to věřit.

O co ve filmu jde? Mandy (Andrea Riseborough - Ztratili jsme Stalina) je umělecky založená a křehce působící partnerka Reda Millera (Nicolas Cage), málomluvného, zarostlého a statného dřevorubce. Společně žijí v lásce, klidu, míru a souznění někde uprostřed lesů, kde Red kácí stromy a Mandy přes den pracuje v místním konzumu, ve volném čase maluje satanistické lesní chrámy a nosí tričko s Black Sabbath. A co se nestane, jednou Mandy cestou domů z práce potká skupinku opravdověji působících satanistů. Red jim později říká "jesus freaks". A ti se rozhodnou, že Mandy je ideální, byť nedobrovolná, adeptka na nového člena jejich sekty, a později by dle nich bylo prima ji před Redovýma očima a obzvláště brutálně pocuchat peří.

To Reda, pochopitelně, nepotěší. A tak neváhá ani chvilku, popadne svoji kuš na vlkodlaky (nebo co to je), obleče se do trička s číslem 44 (asi fanoušek Landy) a jde se mstít. A tady začíná ta pravá podívaná. Což je zhruba po hodině filmu, a to některé diváky, navnaděné trailerem, který sliboval hlavně řežbu, určitě značně rozladilo. Ale ona i ta první hodina má hodně co do sebe. Vizuálně nás režisér vodí psychedelickým světem, který něčím připomíná díla dánského režiséra Nicolase Winding Refna (Drive, Neon Demon) a něčím Lynche a Tarantina. Kdyby si všichni vzali nějaké drogy.

Mandy je opravdu zvláštní, zapamatovatelný, ale hlavně detailně propracovaný snímek se spoustou zajímavých odkazů na jiné horory a nepříjemné události. V několika scénách odkazoval třeba na (nemám potvrzeno oficiálně) režisérův pravděpodobný obdiv vůči filmu Mlčení jehňátek (1991).

Spoiler: V jedné z úvodních scén Mandy vypráví trauma z dětství spočívající v tom, jak její otec před ní vraždil a její kamarády nutil vraždit špačky. Špaček, anglicky Starling, bylo příjmení hlavní postavy Clarice Starling právě z Mlčení jehňátek. Postava hlavního psychopata vizuálně a stylově i projevem připomíná Buffalo Billa...

Vedle toho snímek zpracovává různé heavy metalové motivy a zjevně odkazuje na Charlese Mansona nebo filmy Heavy Metal (1981), Pátek třináctého (1980), Texaský masakr motorovou pilou (1974) nebo Phantasm II (1988). Ale za asi nejvíc zajímavé považuji to, že roli lídra té podivné sekty má… lídr podivné sekty. Aneb herec Linus Roache, který momentálně manažersky vede newyorskou sekci uskupení EnlightenNext, které má na krku několik žalob za podvody a různé dost podivné a manipulativní praktiky. A že to Roache ve filmu hraje fakt dobře. A líbí se mi, že přesto, že tahle role původně měla podle přání režiséra patřit právě Cageovi, ten casting dopadl zrovna takhle. Roache je totiž na plátně coby slizký psychopat jak vyšitý.

Hudbu k filmu dělal skvělý Jóhann Jóhannsson (RIP!) a byla to bohužel jedna z jeho posledních dodělaných zakázek. Která je unikátní i tím, že byla částečně financovaná fanouškovskou organizací Legion M, aniž by si o to sám Jóhannsson říkal. A povedla se. Právě soundtrack z Mandy patří vedle Cageova megalomanického řádění k tomu nejsilnějšímu z filmu. Ale i písničky, které Johansson nesložil, patří mezi poslechu-hodné, jako třeba hned úvodní Starless od King Crimson.

Přes veškeré to násilí, hororovou tématiku, metalově laděné tóny i zvrhlé a velmi gore obrazy je film překvapivě poetický a samozřejmě velmi romantický. Po krásném Wind River (2017) tohle považuji za druhý kvalitní příspěvek do žánru "chlapská romantika". Nuže posuďte sami, co může být víc chlapské a romantické než vzít do ruky motorovku a jít pomstít svou lásku?

Co se mi na filmu nelíbilo? Jak pozdě se rozjela ta část pomsty, ale to spíš proto, že jsem z traileru sama měla dojem, že to bude víceméně hlavní náplň filmu. Ta zrnitost obrazu mne také příliš neoslovovala, zvláště na začátku, stejně jako režisérova úchylka na dlouhé a málo kontrastní záběry a občas pseudointelektuálně působící dialogy. Ale člověk si rychle zvykne. Nic jiného mi tam nevadilo.

Co se mi na filmu líbilo? Cage v roli, která mu sedne a které zjevně mohl dát vše. Sám o ní také dost usiloval. Fantastická scéna v koupelně. Tu až uvidíte, tak vězte, že od té doby už vás čeká jen naprosto lahůdková, gorem prošpikovaná maniakální jízda. Hlášky se zjevně kultovním potenciálem (vtipný obrat se sněhovou vločkou musel potěšit leckterého konzervativce, ale pobavit i liberála). Výborně vyhrocená sexuální scéna. Kostýmy a výprava. Kamera neutíkající od mužského full frontálu. Všeobecná psycho atmosféra prostupující celým snímkem podobně jako v Děsivém dědictví (2018). Jiným vizuálním stylem, ale stejně působivá. Souboj s motorovkami. Cage na drogách. A toto říkám jako člověk celoživotně abstinující od alkoholu a drog, který si běžně neujíždí na drogových scénách ve filmu. Ale tady to bylo opravdu smysluplně a navíc velmi vtipně použité. A proto nakonec musím zmínit i ten humor. Přes to, jak temná je ta tématika, se člověk rozhodně několikrát zasměje a domnívám se, že přesně tam, kde to režisér plánoval.

Pro koho film je? Pro milovníky pořádně ujetých filmů. Pro fanoušky Cage a jeho herecké vyšinutosti. Pro fanoušky osmdesátých let minulého století. Pro ty, kteří podobně jako Abed ve Zpátky do školy nevědí, jestli Cage je dobrý nebo špatný herec a potřebují pomoc s rozhodováním. Pro fanoušky Jóhanna Jóhanssona. Pro lidi, kterým se líbil vizuální styl Drive nebo Neon Demon a mají slabost pro filmové styly pulp, trash a příběhy o odplatě. Pro lidi, kteří chtějí zkoumat hranici mezi psychózou a mystikou, ale i pro ty, které takové téma pranic nezajímá a jen se chtějí podívat, jak se Cage snaží vypořádat s bandou fanatiků. A že to stojí za to.

Hodnocení: 87%

P.S: Sousloví "souboj penisů" dostane jiný význam poté, co zhlédnete právě film Mandy. Ve filmu je totiž v jedné chvíli záběr na místo, kde normální muži mají penis, ale ten je v tomto záběru nahrazen ostrým nožem používaným k boji. Je tam jen chvilku, ale i kvůli němu se vyplatí dávat pozor.

P.S2: Zde je dobrý rozhovor, který si ale přečtěte až PO filmu.