Recenze: Ten pravý, ta pravá? - celovečerní sitcom s jednou hodně originální věcí

Zanedlouho ale vychází najevo, že oba letí na stejnou svatbu, neboť Frank je ženichův nevlastní bratr a Lindsay ženichova bývalá. Ani jednomu z nich se tam moc nechce a oba ženicha nesnášejí. A samozřejmě jsou jim přiděleny sousední pokoje (spojené nezamčenými dveřmi) a samozřejmě mají u svatebního stolu přidělena sousední místa.

A samozřejmě z jejich non-stop vzájemně degradujícího verbálního pošťuchování náhle vzejde soulož a následné dilema, co dál. A samozřejmě... Vždyť víte...

Ten pravý, ta pravá? je netradičně oldschoolový film, který se vám možná bude líbit, pokud se dokážete naladit na jeho velmi specifickou vlnu.

Především bych upozornil, že jde o intenzivně konverzační záležitost, ve které se spolu dva hlavní hrdinové většinu času navzájem humorně baví, většinou aniž by při tom dělali něco jiného. Scény vždy začne pár záběry, které uvozují prostředí, a pak už vidíme, jak vedle seme Frank a Lindsay sedí (v letadle, u stolu nebo v posteli) a povídají si, přičemž se nic jiného nestane a často je celá scéna natočena v jednom dlouhém záběru (výjimkou je jedna scéna, při které jdou, a druhá scéna, při které souloží [a přitom si povídají]). Dialogy jsou většinou velice břitké, takže i když jsou v titulcích velmi dobře převedeny do češtiny, nevyhnutelně toho v nich hodně chybí.

Po pár desítkách minut mi to celé začalo připadat nějak až příliš komorní, pak jsem si cosi uvědomil, začal dávat větší pozor, a skutečně... V celém filmu neřekne ani slovo dialogu nikdo jiný, než naši dva hrdinové. A to není přehánění. Přesto, že ve filmu vystupují desítky dalších postav, žádná z nich neřekne během filmu ani slovo dialogu! Tedy, Lindsay a Frank v průběhu oněch tří svatebních dnů mluví s jinými postavami, ale nikdy to nevidíme ani neslyšíme a vždy se o tom dozvíme až zprostředkovaně, z rozhovoru Lindsay a Franka. A rozhodně se to neděje proto, aby si filmaři ušetřili. Naopak si tím zkomplikovali práci, protože museli všechny podstatné informace předat divákovi jen prostřednictvím dvou hlavních hrdinů, a připravili se tak o snadnou příležitost, jak filmu dodat nějaké akční komediální scény.

To znamená, že tento film působí jako extrémně věrná adaptace nějaké divadelní hry pro dva herce. Což, pokud se mi podařilo zjistit, není pravdou - jde o původní filmový scénář.

Přiznám se, že mi není jasné, co bylo důvodem tohoto dramaturgického rozhodnutí a proč se tvůrci rozhodli natočit tuto romantickou komedii takto minimalistickým způsobem (znovu opakuji, že kvůli ušetření peněz to být nemohlo). Ale je to jistým způsobem zajímavé a činí to film originálním.

Většina humoru se pak nese ve stylu sitcomů ze 80. - 90. let. To znamená, že se sice dočkáme dosti vtipných hlášek, ale žádného detailnějšího vykreslení postav. Ne že by se to vykreslení nepovedlo, ale zjevně o ně tvůrcům ani nešlo. Šlo jim jen o to, aby z hlavních hrdinů non-stop padaly nějaké vtipné pseudofilosofické hlášky (a nezapomínejte, nic jiného ve filmu není). Na tom také není a priori nic špatného, ale opět to působí zvláštním retro dojmem, neslučitelným s tím, jak se dnes točí komedie, a opět mi vrtá v hlavě, proč byl film natočen zrovna takhle zvláštně.

Pokud se vám stýská po nezávadném a relativně břitkém humoru Přátel a chcete ho vidět non-stop skoro 90 minut (ano, film je naštěstí krátký) v podání dvou kvalitních herců, tak je Ten pravý, ta pravá? film pro vás. Pokud chcete dělat vědeckou analýzu dnešního stavu hollywoodské romantické komedie, tak také. Pokud jste někde mezi tím... Tak jen s přimhouřením obou očí.

Hodnocení: 60%

P.S: Pokud na film půjdete, docela by mě zajímaly vaše teorie ohledně toho, co mělo znamenat to Frankovo zvláštní chrchlání a dloubání se v jednom uchu (viz třeba čas 1:35 v traileru). Byl to jenom "bizarní legrační tik", který nebyl nijak vysvětlen a čirou náhodou jim zachránil život? Nebo mi něco uniklo?