Recenze: MEG: Monstrum z hlubin je důkazem toho, že na velikosti (ne)záleží

Hlavním hrdinou příběhu je Jonas Taylor (Jason Statham), který se po zpackané záchranné akci v hlubinách stáhl do ústraní a své dny věnuje povalováním se v písečném baru s pivem v ruce. Když uvízne v hlubinách během expedice jeho bývalka ještě s pár kolegy, je Jonas jediný, kdo má dostatek zkušeností, aby je dostak ven. Sice má trošku trauma z minulosti, ale zase by rád očistil své jméno - a teď má konečně možnost.

Netřeba dlouho zastírat, na co Jonas pod vodou narazí. Víme to od chvíle, co v Hollywoodu film ohlásili a ani trailery se pohledem na megalodona aka meg (neboli největšího žraloka, jaký kdy žil) netajily. Což má ten nepříjemný dopad, že filmaři zbytečně dlouho mlží okolo již známého nepřítele.

Bohužel tu nefunguje mustr, kdy by klasické budování příběhu doplňovaly náhodné "slepé" útoky na nebohé smolaře - slepé v tom smyslu, že filmaři obvykle nechtějí monstrum v tomhle subžánru ukazovat příliš brzo a proto ho v celé kráse odhalí až někdy v druhé polovině filmu. MEG ukáže "hlavní hvězdu" relativně brzo a pak se na jeho řádění čeká a čeká... a čeká. MEG totiž více než zdánlivě spřízněné Čelisti a Piraně připomíná Konga nebo Godzillu, kdy jde skupinka odvážných na steč s nějakou obří potvorou.

Do jisté míry jde o zklamání, ale ok, stačí přistoupit na to, že jde o monster film a ne pokus o Čelisti nového tisíciletí... jenže ani tenhle divácký přístup úplně nefunguje. Základní strukturou je to totiž vlastně pořád blíže Čelistem a Piraním, jen vypravěči dlouho trvá, než nás konečně přenese na pláž. Takže ani ryba, ani rak. Na klasický monster film málo epické a přepálené, na poctivý horor v otevřených vodách zase příliš neškodné a nestrašidelné.

Což samozřejmě neznamená, že by MEG: Monstrum z hlubin nedokázalo bavit. Především ve chvílích, kdy dojde na nahánění žravé potvory, film funguje coby zábavný výplach, jemuž nechybí pěkně nasnímaná akce, chytlavé hlášky i nějaké ty napínavější momenty. Škoda, že jsou autoři natolik předvídatelní v tom, kdo se dožije závěrečných titulků. Ne že by to bylo patrné od prvních minut, ale jakmile se kamera až podezřele dlouho věnuje vedlejší postavě, máte téměř 100% jistotu, že se stane potravou pro ryby. No a pokud jde o emoce (postavy umírají, takže na nějaké dojít musí), ty nefungují prakticky vůbec a to samé platí pro snaživou ústřední romanci, která více chtěná být snad ani nemůže.

Určitou míru viny na polovičatém výsledku pak nese zvolený rating, kdy zkrátka působí poněkud divně, pokud naženete obřího predátora na pláž plnou čerstvého masa a krev prakticky neteče. Na druhou stranu je pravdou, že je v tomhle ohledu nevděčné i samotné monstrum, protože tam kde čelisti Spielbergovy potvory působily tísnivě okolo obětí, tam meg polyká ve velkém, takže vlastně ani na ostří dojít nemůže. Režisér filmu Jon Turteltaub nicméně uvedl, že existuje i eRkový sestřih a prý je to výživnější jízda. Ne že bych mu nevěřil, ale pohybuje se ve váze lidí jako Brett Ratner nebo Shawn Levy, tedy tvůrců, kteří nejsou úplně neschopní, ale nálepku "rutinér" nikdy nesetřesou.

Vzhledem k hubenému filmovému létu a stále vysokým teplotám není návštěva MEG v kině úplně od věci. Jako osvěžení funguje celkem obstojně. Jen myslete na to, že horor to rozhodně není, na monster film - navzdory štědrému rozpočtu - je to zase chudé na velkolepé scény a všechno je CGI. Takže něco jako Mrakodrap, jen oheň a teroristy vyměňte za vodu a turisty.

Hodnocení: 50%