Recenze: Úžasňákovi 2 - nadprůměrný animák, který myslel hlavně na peníze

Zápletka se točí kolem toho, že jakýsi miliardář Úžasňákovým navrhne, že jim pomůže stát se kladnými hrdiny celé společnosti (poté, co "omylem" zničili půlku města), a že začne s Helen (Elastičkou). Helen je ráda, že "hurá woman power" a odcestuje konat hrdinství někam daleko, zatímco se Bob musí doma starat o rodinu.

Bohužel, ta nejhlavnější, ústřední zápletka (tajemný hypnotizér jménem Screenslaver chce dobýt svět a zničit město pomocí mega lodě) je velice neoriginální, předvídatelná a nezajímavá. A není ani vtipná tím, že by nějak záměrně kopírovala podobné zápletky ve starých bondovkách a dělala si z nich legraci. Prostě je to úplně standardní superpadoušská zápletka (nikoliv špatná, jen úplně standardní). A i očekávané akční scény jsou sice patřičně kinetické a plné vtípků, ale jaksi postrádají sofistikovanější humor a geniální nápady, který bych očekával od Pixaru. Klidně bych věřil, že jsou z nějakého dílu Já, padouch.

Mnohem víc mě bavily "sitcomové scény", ve kterých se Bob snaží starat o rodinu, nebo ve kterých se malá Violet pokouší o rande. Ty jsou opravdu vtipné, břitké a plné emocí (i v českém dabingu).

A některé drobnosti působí až nepříjemně nedotaženě. Například Lucius je ve filmu skoro úplně zbytečně (aby tam byl v hlavnější roli nějaký černoch?) a někteří zajímaví superhrdinové se objeví jen na pár sekund v několika scénách v pozadí, aniž by cokoliv řekli, udělali, nebo jsme se aspoň dozvěděli jejich jména (ten ruský [sovětský?] bohatýr na lodi).

Výtvarná stylizace filmu je pochopitelně téměř stejná jako v prvním dílu, což znamená, že pro dnešního diváka vypadají postavičky až příliš jednoduše - dost podobně jsou stylizovaní třeba hrdinové ve hře "Team Fortress 2", kteří ovšem jsou renderovaní v reálném čase. A když už jsme u Valve, jedna z vedlejších postav v tomto filmu má superschopnost, která zcela přesně kopíruje hlavní princip hry "Portal" (dva projektory dvou navzájem propojených portálů, každý v jedné ruce).

A hudba Michaela Giacchina je, obávám se, slabší než v jedničce a v některých scénách dost nevhodná (třeba když se snaží imitovat dramatického pomalého Johna Barryho při akční scéně).

Úžasňákovi jsou pořád nadprůměrně kvalitní film, ale vzhledem k vysokému standardu Pixaru jsem byl až nepříjemně překvapen tím, jak tento film běží "na autopilota" a připomíná rutinní sequely, natáčené hlavně pro peníze.

Hodnocení: 70%