Recenze: Gotti - jde opravdu o nejhorší film kariéry Johna Travolty?

Travolta je vůbec dost unikátním zjevem mezi hollywoodskými osobnostmi. Svou kariéru mohutně nastartoval ve druhé polovině sedmdesátých let v tanečním rytmu těch nejvíce profláklých popových vypalovaček z Pomády a Horečky sobotní noci, načež přišlo období, kdy o něm dlouho nikdo neslyšel. Éru Kdopak to mluví ukončil až roku 1994 zázračný Quentin Tarantino, který obsadil vyčpělou hvězdu do hlavní role zřejmě nejdůležitějšího filmu devadesátých let, čímž jí zajistil nějakých pět let na piedestalu slávy. Na přelomu tisíciletí se totiž Travolta rozhodl, že natočí nejepičtější snímek všech dob, a na svět přivedl legendární Bojiště Země, tedy dost možná nejpitomější a nejsrandovnější velkofilm všech dob. No a od té chvíle se snaživý herec plácá v řadě nezajímavých projektů, mezi nimiž se suverénně ztrácí i pokusy o zářivé comebacky jako Buď v klidu nebo Sezóna zabíjení. Od Gottiho si Travolta sliboval trefu do černého a snad i herecké ceny, ale jako tradičně se krutě přepočítal.

Film sleduje třicet let života mafiánského bosse Johna Gottiho (Travolta), přičemž chce dramaticky postihnout jeho zločinecké aktivity i silný vztah se synem Juniorem (Spencer Rocco Lofranco). Režisér Kevin Connoly se pokouší stylem navázat na slavná díla Martina Scorseseho, tudíž se často přeskakuje mezi více časovými rovinami a dění doprovází monolog hlavní postavy. Celková struktura se vůbec docela podobá Mafiánům (1990), jen s tím rozdílem, že zde se ocitáme ve společnosti neporovnatelně slabších tvůrců. Dialogy diváka nechytí a neobsahují jedinou repliku s kultovním potenciálem, postavy jsou povrchní, scény se střídají, aniž by podporovaly kontinuitu informačního toku, kamera a střih je bez výraznějšího nápadu a úplně bolí sledovat, jak se Travolta oddává emocionálním výlevům v příběhu, v němž absolutně nefunguje jakýkoli konflikt. Mezi Gottiho životními etapami a zápletkami se přeskakuje zběsile a potenciálně důležité postavy dostávají v součtu překvapivě málo prostoru, takže v centru zůstává jen odhadnutelný vývoj kolem chladnokrevného bosse a jeho dobrosrdečného syna. Divák může po většinu času jen nostalgicky vzpomínat na klasické gangsterské pecky v čele s Kmotrem, v nichž všechny scény, které se snažil Connoly okopírovat, nepůsobí studeně a odflákle, nýbrž perfekcionisticky, atmosféricky a vynalézavě.

Skutečně mě zaráží, že snímek o tak mocném mafiánovi, který mohl být řádně osudový, spletitý a nepřístupný, vyznívá tak nevýrazně a omšele. Travolta není jako autoritativní mocnář vůbec špatný a je vidět, jak svou rolí žije, ale kvůli slaboučkému scénáři jsem mu žádné jeho "motherfucker" ani krapet nevěřil. I veškerá úmrtí jsou předkládána bez nápadu a bez náznaku sugesce, a jelikož se o postavách moc nedovíme, může nám být jejich smrt zcela ukradená. Jediná pasáž, která disponuje alespoň zábleskem atmosféry, jsou závěrečné minuty, kdy přeci jenom cítíme, že odchází silná a svým způsobem výjimečná osobnost.

Není se čemu divit, že Gotti ze sedmatřiceti nashromážděných recenzí na Rottenech nezískal ani jednu pozitivní. Zařazuje se tím sice do společnosti filmů jako Návrat vražedných rajčat, což si úplně nezaslouží, ale na druhou stranu, co na téhle rutinní slátanině bez charismatu vlastně vyzdvihovat? Takový Patrick Melrose, tedy projekt pro televizi, ukázal čiré režijní mistrovství a kreativitu. Gotti, stvořený velkohubě pro kina, nemá nic. Dá se na něj koukat a občas zaujme vložením autentického obrazového materiálu, ovšem víc křečovitě už působit zkrátka nemohl. Ani tenhle pokus tedy comebackem zaručeně neskončí, jen aby to naopak nebyl definitivní konec.

Hodnocení: 35%