Recenze: Jsem božská - když se hvězda ukáže v tom nejmíň lichotivém světle

Tu ženu ztvárňuje Amy Schumer, úspěšná americká komička a herečka, která se nebojí ukázat sebe sama v tom nejmíň lichotivém světle, co to asi jde.

Tedy přesto, že nemá vypracovanou štíhlou postavu, se nebojí nechat vyfotit v plavkách, ve svém stand-upu často mluví o tom, jaká je šlápota, alkoholička, nebo jak někdy smrdí. Tímhle ovšem odradí spoustu potenciálních diváků a fanoušků, většinu tipuju z řad heterosexuálních mužů kteří (vcelku pochopitelně) chtějí většinou koukat (sahat, lézt) spíš na ženu, která není alkoholička, nesmrdí a která nemá na břiše pneumatiky a pokud je promiskuitní, tak to šikovně tají.

Pokud mám soudit podle toho, jak na Amy Schumer reaguje moje okolí v USA, tak vnímám, že jí mají velmi v oblibě hlavně ženy, pak homosexuálové a pak starší muži. Mladší heterosexuálové většinou vykazují známky nějakého strachu nebo zhnusení, z toho, jak se chová, jak vystupuje či vypadá. Na jednu stranu tomu rozumím, Amy ve svých rolích (jak na pódiu, tak na plátně) často hraje buď blbky, nebo naopak rozjeté neéterické pološtětky. Chce to nějakou schopnost nadhledu, uvědomit si, že to jsou třeba jen role, a i pokud mají nějaký základ v realitě, tak že to, co říká, není zas tak daleko od některých zkušeností a pocitů žen. Jen většina žen na to nemá morálku nebo odvahu (nebo motivaci), aby podobné věci o sobě říkaly taky.

Ve filmu Jsem božská v režii a podle scénáře Abby Kohn (Nepolíbená) se Amy Schumer odvážně pustila do toho ukázat světu, co se může dít v mozku takové průměrné (zakomplexované) ženy, když se začně příliš srovnávat se svým okolím nebo nějakými idoly. Pokud těmi idoly jsou okolní krasavice či přímo modelky a ona nikdy neměla moc sebevědomí, není pak těžké se dostat do nějaké schízy. Jako se to stane i hlavní postavě Renee, která by hrozně ráda okusila, jaký je život, když je člověk "nezpochybnitelně nádherný". Já na jednu stranu tuhle myšlenku chápu a domnívám se, že daleko víc lidí, než bude ochotno přiznat, by také radši vypadalo trochu jinak, nebo řekněme lépe. Nebo okusilo život těch, o kterých si myslí, že vypadají dokonale. A nemá smysl předstírat, že to, jak člověk vypadá, nic neznamená, že to nepůsobí na vaše okolí, že to určitým způsobem neformuje vaše sociální vazby a nemá dopad na sebevědomí. Dvakrát u žen, kde tlak na to, aby vypadaly dobře, je skutečně velký a toufám si říct, že větší než na muže. Ošklivého či starého muže může příliš často "zachránit" peněženka nebo uchvacující osobnost. Opravdu ošklivou nebo starou ženu už tahle spása potkává méně frekventovaně.

Jako žena, která rozhodně není dokonalá, jsem tedy neměla problém s pochopením základní premisy filmu, ve kterém si Amy Schumer přeje vypadat spíš jako Emily Ratajkowski než jako ona sama. Můžeme/máme jí to zazlívat? Že řekla nahlas to, co si mnoho žen skutečně myslí, a ukázala, jak taková žena třeba i přemýšlí? Myslím, že ne. Tohle prostě je u určitých žen realita. Ženy totiž většinou chtějí vypadat co nejlépe, jejich vzhled je pro ně důležitý, ale navíc skrze něj často bohužel dostávají nejzásadnější informace o své hodnotě a uplatnění. A tak ke srovnávání se s okolím a pocitu, že ostatní vypadají lépe (a tudíž mají určitě lepší život), je pak jen krůček. A ten udělá podle mě daleko více dívek a žen, než si jsme ochotni uvědomit nebo připustit.

Je to samozřejmě velmi smutné a nežádoucí. Ale já si třeba nevybavím snad jedinou ženu ze svého okolí, která by byla se svým vzhledem opravdu spokojená. A to kolem mne jsou ženy z celého spektra krásy, i včetně těch, které nejen já osobně považuji za opravdu nádherné. Ani ony nejsou se sebou spokojené. Ve snímku Jsem božská jedna taková nespokojená žena (která i kdyby zhubla 20 kilo nebude mít ten krásný obličej s ostrými rysy, velkýma očima a plnými rty, po kterých touží) otevřeně říká, co prožívá a jak se cítí a jak moc by chtěla být krásnější. Problémem filmu je ale hlavně to, jak přehnaně ukazuje Reneeino utrpení v kombinaci s příliš hostilním chováním těch hezčích vůči ní, a zároveň i to, že přeci nikdo není dokonalý. Modelka z fitka (Emily Ratajkowski) se svěří, že ji zase trápí, že je možná hloupá. Což je klišé, které mi opravdu vadí - to věčné spojování krásy s hloupostí a zlým chováním a ošklivosti s úžasnou osobností či inteligencí. Znám x lidí, kteří jsou krásní a zároveň chytří a prima, a jiné, kteří jsou na opačném konci škály a mají osobnost ladící svému zevnějšku. Filmy by nám měly přestat podsouvat, že krásný člověk bude určitě zlý nebo idiot, zato ošklivka bude hrozně hodná a chytrá.

A to je nakonec to jediné, co mi na Jsem božská vadí. To, jak je vyhroceně černobílý. Renee se v posilovně uhodí do hlavy a následně si tedy myslí, že se změnila její podoba. Nyní se vidí jako dokonalá modelka a podle toho se i chová. A ve filmu tak může projít cestou, na jejímž konci má poznat, že to nebyl změněný vzhled, ale síla její osobnosti a sebevědomí, která dokáže zařídit, aby její život byl lepší. Tedy rozuměj: aby jí do postele chtěl největší krasavec v okolí a získala vlivné přátele i práci, kterou si vždy přála, a pro svého přítele byla tou nejnádhernější ženou na světě. A že na vzhledu samotném nakonec vlastně vůbec nezáleží. Což je prostě pohádka. Vzhled je faktor, který v životě určitou roli hraje. Ne tak zásadní, jak si Renee myslí, samozřejmě, ale hraje. Ale pod touhle pohádkou je daleko zajímavější linka a sdělení vypovídající něco o stavu, v jakém jsou dnešní ženy. Hodně z nich je vystresovaných až depresivních z úplných blbostí ohledně vzhledu, žijí v sebesrovnávání a touze být lepší a pocitu zahanbení z toho, že nejsou (ať jsou, nebo ne) "dostatečně krásné". Hrozně ráda bych se mýlila. A možná je to realita jen toho velmi kastovního New Yorku a ne České republiky. Budu ráda, když se v komentářích přihlásí každá žena, která se považuje zevnitř i zvenku za atraktivní a má se skutečně ráda taková, jaká je, a myšlenkami na svou potenciální nedostatečnost se příliš nezabývá. Pro takové ženy bude asi Jsem božská trochu nuda nebo prostě zkazka z jiného světa. Ale pro ten zbytek žen by to mohla být zábavná, byť trochu hořkosladká, kinochvilka, kdy se zasmějí nad tím, co, byť asi v daleko jemnějších projevech, sami v nějaké formě znají.

Co se mi na filmu nelíbilo? Pár momentů bylo už přetažených zbytečně do grotesky, různé padání a narážení do věcí na jedné straně a pak zase ten neutuchající úspěch a přitažlivost na straně druhé.

Pokud se svému partnerovi Renee příliš nelíbila na začátku vztahu, nebo ji nepovažoval za nejkrásnější, je těžké si představit, že jen díky kouzlu osobnosti ji za takovou najednou bude opravdu považovat.

Amy Schumer hodně recenzentů vyčítalo, že není dostatečně ošklivá ani tlustá, aby hrála tuhle roli. Tomu se můžu jen zasmát, protože tak, jak to Amy ve filmu popisuje, se cítí leckdy i daleko hezčí ženy. To je ta tragédie. Jiní filmu vyčítali, že je antifeministický, protože naznačuje, že se žena může mít ráda jen pokud prodělá úraz hlavy. To je ale hrubé nepochopení. Film je spíš jen odrazem toho, v jaké situaci se často dnešní ženy (kterým záleží na tom, jak vypadají, a které se často skrze svůj vzhled sami hodnotí) nalézají. Množství z nich je bohužel v úplné "prdeli" z toho, že nevypadají jako modelky z Instagramu. Je snadné propadnou iluzi o tom, že "ostatní mají určitě lepší život". Film docela dobře zvládne na toto poukázat, aniž by nesnesitelně moralizoval.

Co se mi na filmu líbilo? Amy Schumer je prostě vtipná herečka, jejíž styl fyzické komedie se mi líbí. Nejsem zastánce všeho, co dělá, ale jako herečka mne baví. A bavila mne i tady. Samozřejmě, že divák ví, že Renee je vlastně slepice, že její přehnaně snížené sebevědomí je přesně to, co jí brání ve štěstí, a nepotřebuje 110 minut filmu k tomu, aby to pochopil. Ale těch 110 minut ubíhá příjemně rychle a pro hodně žen zprostředkuje určite mnoho momentů, ve kterých se budou tak trochu poznávat. Navíc je tam Michelle Williams ve velmi vtipné roli dedičky kosmetického impéria a jedna opravdu pěkně natočená soutěž o Miss Bikiny, u které se smálo celé kino.

Pro koho film je? Mimořádně to podám opačně, spíš tím, pro koho film není. Film asi příliš není: pro ženy, které se mají upřímně rády takové, jaké jsou, a nikdy o sobě nijak nepochybovaly. Těm bude film asi připadat jako nějaké divné parodické scifi. Pro muže, které uráží se 110 minut koukat na ženu, která nemá dokonalé tělo, ale přesto se svléká na veřejnosti a sex chce mít za světla, a které nebaví vidět herečku, co nemá ostré rysy a obličej modelky, a přesto ho pořád strká před kameru. Pro ženy, které se cítí být o hodně hnusnější než Amy Schumer, a naštve je, že taková vlastně docela pěkná holka si bude stěžovat na to, jak vypadá. Pro všechny ostatní a zejména ženy s trochu ujetým smyslem pro humor a pro nadsázku je tenhle film ideální zpříjemnění jednoho večera. Nejlepší ale bude, když na něj půjdete s kamarádkou.

Hodnocení: 67%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE