Recenze: Backstage - nejhorší český dabing?

Existuje mnoho tanečních filmů o nuzných dancerech odnikud, kteří překonají svůj status outsiderů i symbolické vzájemné konflikty, dostanou se do finále televizní soutěže a konečně si splní sen (a mohou odcestovat tančit do kapitalističtější země, než je země vzniku filmu). Podobných filmů existují tuny, přičemž některé z nich mě bavily, zatímco jiné ne. Slovensko-český film Backstage mě bavil velmi, ale převážně na místech, na kterých mě bavit neměl, a způsobem, který tvůrci nezamýšleli.

Následující text se bude dost detailně věnovat zápletce (respektive "zápletce") filmu, ale nepředpokládám, že by to kdokoliv příčetný mohl pokládat za spoilery.

Takže: V malém městečku pod horami žije taneční partička jménem "West Coast Crew" (dále WCC), skládající se z typických outsiderů (jedno děvče z děcáku, dva romové, mírně retardovaný nádražák atd.). Film začíná scénou, ve které se v Praze na Štvanici WCC utkají v tanci s gangsta skupinou "Muertas", což jsou zlí hoši (pouze hoši) s lebkami na oblečení, kteří nehrají fér a neumějí cizí jazyky, takže nevědí, že množné číslo mužského rodu je "Muertos" (tzn. asi by se chtěli jmenovat "Mrtví", ale omylem se jmenují "Mrtvé"). Což, stejně jako většina ostatních věcí v tomto filmu, skoro určitě není záměrný sofistikovaný humor.

West Coast Crew se po pražském úspěchu vracejí zpět na své maloměsto (kde není žádný coast, natož west), řeší zde svou nezaměstnanost, nedostatek peněz atd... Mezitím ale hlavně tancují. A já byl celkem spokojen, protože hlavní představitelé rozhodně umí dobře tancovat a v prvních 20 minutách se snad více tancuje než mluví. A ty taneční scény (na starém nádraží, ve výrobní lince, kdekoliv...) jsou docela slušně a svižně natočeny - i když samozřejmě nedávají v rámci děje naprosto žádný smysl, protože protagonisté předvádějí na první pokus složité choreografie, které nikdy předtím nezkoušeli v prostorách, kde nikdy předtím nebyli. Ale cítil jsem jakýsi záblesk naděje, že bych se snad těch 90 minut v kině mohl dobře bavit, a že konečně vznikl po mnoha desetiletích v našich končinách pořádný taneční film.

Asi po 30 minutách filmu se WCC vypraví vlakem do Prahy na první kolo televizní taneční soutěže, kde se jejich umělecký vedoucí představí porotcům větou "My jsme West Coast Crew a přijeli jsme vám ukázat, jak tancujeme u nás na Slovensku". Což je slušný twist, protože do té doby se ve filmu neobjevila žádná indikace, že jeho hrdinové mají cokoliv společného se Slovenskem!

Totiž, valná většina hrdinů tohoto filmu jsou Slováci, ale pro uvedení v českých kinech byli předabováni do češtiny. A výsledek je strašlivý. Ono by asi bylo dost nechtěně vtipné už to, že Slováci mluví jako gangstaz. Když jsou ale hlášky slovenských gangstaz ještě předabovány do češtiny (a opravdu ne moc dobře), vzbuzovala ve mně každá druhá věta podobné veselí jako staré anglické dabingy starých hongkongských akčních filmů. Bylo to zábavné, ale ne tak, jak tvůrci zamýšleli.

Na tiskové konferenci po filmu jsem se zeptal, kdo je tvůrcem dabingu a jeho obsazení, a z ne úplně jasné odpovědi vyplynulo, že pravděpodobně sama režisérka, a že jí ten dabing připadá velmi dobrý.

Takže, tohleto je "velmi dobrý český dabing":

V celém filmu mluví z nějakého důvodu slovensky jen jeden ze tří porotců a choreograf, který má být vtipný tím, jak je přehnaně gay (oba v Praze). A hleďme, výlevy onoho choreografa patří k tomu nejlepšímu, co ve filmu je. Cítíme z nich aspoň nějaký autentický zápal a nějaký osobní názor, protože nejsou dabované! Odvážím se tvrdit, že kdybych film viděl v původním znění, měl bych z něj výrazně pozitivnější dojem (viz původní trailer ve slovenštině). Ale byl by pak méně zábavný, protože dobrý rozhodně není.

Po příjezdu do Prahy jednak výrazně ubyde tance (a překvapivě se sníží jeho kvalita), a přibyde dialogů, což oboje posunuje film k úplně jinému druhu zábavy. V dialozích se vyskytují věty jako:

- "Teď jim to ukaž, bráško"

- "Co to vymejšlíš, man?"

- "Jde nám tu o postup do finále a ty tady mluvíš o škole? Jaké jsou tvoje priority?"

- "Aspoň jednou by ses mohl obětovat pro crew" (což někteří vyslovují "crů" a jiní "krjů")

- "Tyhle kroky jsou na hovno - Right"

- "Jsme na Slovensku. Jakmile trochu něco dokážeš, všichni tě hejtujou".

Slušňáčtí čeští dabéři se v nich snaží mluvit jako hardcore slovenští danceři, kteří se snažili mluvit jako niggaz. Celé je to velmi meta a v některých scénách jsem se tomu od srdce smál nahlas - třeba když spolu ve stereotypní chudé cikánské rodině (záměrně trochu rasisticky stylizované) všichni mluví perfektně spisovně česky.

Někdy okolo 30. minuty filmu přišlo další překvapivé (aspoň pro mě) odhalení, a to sice, že ten nesmělý nádražák (Hugo) je němý. Byl ve většině scén v předcházejících 30 minutách filmu, a já si nevšiml, že je němý (přesněji řečeno, všiml jsem si jedné dědečkovy věty "Co kdybys už konečně něco řekl?", jejíž smysl mi unikal)! Což je možná dobrá příležitost k další odbočce:

S námětem filmu původně přišel Dušan Rapoš (ročník 1953), autor původní Fontány pro Zuzanu. Režírovala ho Andrea Sedláčková (ročník 1967), od které jsem viděl pouze velmi slušný snímek Fair Play a nechce se mi věřit, že by oba tyto filmy mohly být dílem stejného člověka. Na tiskovce režisérka vysvětlovala, že scénář musel být výrazně prokrácen, protože "Původně byl hodně košatý, každá z těch postav měla svůj vlastní příběh". Takže není divu, že ve výsledném filmu většina postav má jen jakási minimalistická torza příběhů, ze kterých se o nich nedozvíme naprosto nic.

Ale zpět k zápletce:

WCC se úspěšně dostanou do soutěže a mohou se tudíž zúčastnit jejích tří kol, která se všechna odehrávají v pražském Kongresovém centru (kde všichni soutěžící i bydlí) a jsou odsud živě televizně přenášena do Česka i Slovenska. Je to megaudálost a tudíž je s podivem, že se všechna taneční čísla odehrávají na parketu, kolem kterého stojí jen asi 50 poněkud znuděných lidí.

Režisér, producent a dramaturgyně mezitím v pozadí kují jakési pikle, které jsem ne zcela pochopil, neboť nakonec stejně rozhodnou porotci / diváci, i když režisér má v každém kole jasný názor, kdo má vyhrát. Kromě toho režisér nechává svůj štáb tajně shánět na soutěžící nejrůznější špínu.

WCC postoupí až do finále, kde předvedou hardcore nigga dance vystoupení ve slovenských krojích, s fujarou, valaškami a vatrou (přičemž, nezapomínejme, stále mluví česky). Zde se utkají s dívčí taneční skupinou Sugarbabes (která nemá naprosto nic společného se Sugababes), jejíž členky jsou schopny změnit svůj kostým během jednoho střihu uprostřed přímého přenosu. A s obávanými Muertos Muertas, které kteří se do soutěže vracejí jako "divoká karta", přestože předtím vypadly vypadli v prvním kole.

Frontman WCC je / není nevěrný své přítelkyni (není úplně jasné, co se stalo) a pak se ukáže, že to celé byla jakási hra, na které se frontman domluvil s režisérem, aby "bylo více dramatu".

Přítelkyně je z toho nešťastná a proto se jde vykoupat do bazénu s Hugem. Hugo se jí svěří, že ve skutečnosti může mluvit, jenom se před patnácti lety rozhodl nemluvit, protože koktá a všichni se mu kvůli tomu smáli. Zatímco jí toto všechny vysvětluje, zakoktá se přesně jednou.

Bulvární novináři to všechno sledují a napíší bulvární článek o tom, že frontmanova přítelkyně je mu nevěrná s Hugem. Přitom se ale nijak nezmíní o tom, že Hugo, kterého má celý národ za němého, mluví.

Frontman následkem toho článku pošle přítelkyni kamsi, protože ona je mu nevěrná doopravdy, zatímco on tu nevěru jen hrál pro vyšší sledovanost (nebo tak nějak). Hugo se opije, spadne do Vltavy a je v komatu odvezen do nemocnice. Do nemocnice za ním odjede celá ženská polovina WCC a dívá se zde na něj nějakou dobu, jak je stále v komatu, takže nestihnou finální zkoušku, což nikomu nevadí. Dramaturgyně celé show (Judit Bárdosová) si až někdy v tuto chvíli uvědomí, jak fungují televizní talentové soutěže a je tím zhnusena, ale nic s tím do konce filmu neudělá.

Hugo zůstane nadále v komatu a v posledním vystoupení ho nahradí jiný člen WCC, kterého jsme viděli na úplném začátku filmu, ale pak se zranil na motorce, vypadl z děje a během těch 80 minut jsme zapomněli, že existuje.

Frontman se se svou milou smíří, ale pak se ukáže že to tak domluvil se štábem a celý rozhovor je nahráván. Tedy film intenzivně pracuje na tom, aby ukázal frontmana jako naprostou lidskou zrůdu. Schválně, co z toho vyplyne...

Před posledním vystoupením náhle režisér překvapivě odvysílá rozhovor s matkou jedné z tanečnic, která dosud tvrdila, že je sirotek. Ukáže se, že matka sedí ve vězení za vraždu svého manžela, a vkusně rámována mřížemi své dceři popřeje v soutěži hodně štěstí.

V posledním battlu mezi WCC a Muertas vyhrají Muertas, protože se více líbí porotcům. Po výhře Kryštof Hádek jako vedoucí přenosu (nebo koho to hraje) prozradí dramaturgyni, že režisér pořadu je současně manažer Muertas, ale "má to všechno krytý přes falešný jména". Což je ale celkem jedno, neboť to nikdo nijak nerozmázne a nikdo ani nenaznačí, že by někteří porotci o této skutečnosti věděli a brali ji v úvahu při svém rozhodování.

WCC se vrátí do svého města. Matka-vražedkyně je shodou okolností právě propuštěna a dcera se s ní beze slova potká u vrat věznice. Frontmanovi WCC (té lidské zrůdě) dá jeho chudý otec hromadu peněz, aby letěl hledat taneční štěstí do USA, což on udělá a následují dvě krátké scény o tom, jak zde hledá štěstí. V těch se vyskytují pouze anglické dialogy, které nejsou nijak přeloženy.

Okamžitě poté následuje střih na WCC, kteří dovádějí v Praze ve sněhu ve videoklipu s Benem Cristovaem (který předtím měl cameo jako jeden z porotců). Už si fakt nepamatuju, kdy a jak se Hugo probral z komatu, pokud to ve filmu bylo.

Backstage je úplně jiná a mnohem zajímavější katastrofa, než třeba Decibely lásky (které dostaly taky 10 procent). V Backstage vystupují lidé, kteří rozhodně umějí tančit (a možná i hrát), film je zručně sestříhán, a ani hudba mi většinou nevadila (pokud v ní nebylo příliš českého / slovenského textu). Kdyby pozůstával jen z 30 minut tanečních vystoupení, bez jakýchkoliv dialogů, asi by byl výsledek dost příjemný a ani ne nechtěně směšný.

Ovšem následkem strašlivé zápletky (lhostejno, zda za ni může scenárista, režisér nebo střihač) a českého dabingu vzniklo cosi nadčasově legendárního, na co se možná budu ještě někdy chtít znovu podívat (na rozdíl od Decibelů lásky).

Hodnocení: 10%