Recenze #2: Deadpool 2 - dokázal nevycválaný tlučhuba podruhé vy*ebat s Hollywoodem?

Zásadní změnou od minula je David Leitch, nahrazující Tima Millera na postu režiséra. Bývalý kaskadér, podepsaný pod první kapitolou Johna Wicka (2014) a Atomic Blonde: Bez lítosti (2017), je uspokojivou náhradou za Millera. Díkybohu se opětovně zadařilo vybojovat si volné pole působnosti, čehož bychom si měli vážit o to víc, že se takové avantgardy možná znovu jen tak nedočkáme (s přihlédnutím k sadistické potřebě Disneyho vše originální zformovat do konvenční podoby).

V rámci akčních scén si Leitch s Millerem nezadá, na rozdíl od něj jich však fanouškům dopřává podstatně víc. Letité kaskadérské zkušenosti projevuje v parádní choreografii a esteticky střízlivém užívání zpomalených záběrů, přičemž si občasně dopomáhá nadčasovými fláky (AC/DC, Dolly Parton) a Skrillexem. Oproti jeho předchozím počinům (John Wick, Atomic Blonde) ale akce pozbývá autorský rukopis v podobě sugestivní údernosti, při níž s protagonistou (a potažmo i padouchy) soucítíte při každém úderu, a tak je na Leitchovy poměry standardně stylová, ovšem nepříliš osobitá.

K dvojkám se díky hollywoodské filosofii neodmyslitelně váže fráze „všechno bude větší“, kterou s nadsázkou užívá i Deadpool 2 (2018) na plakátech. I on toto nepsané pravidlo splňuje, zároveň si ho ale velmi dobře uvědomuje a fanoušky obdarovává kvantitativně natolik, aby byl schopen to kvalitativně ukočírovat. Dočkáme se další hutné várky nekompromisních fórů, které ukázkově reflektují sociopolitické dění a přání fanoušků. Nemálo se tak obměňují rasistické a genderově laděné narážky či vcelku klišovité poznámky na účet kolegů z Marvelu a DC, které ale samotná skutečnost, že je někdo protlačil do velkorozpočtového bijáku, vynáší do geekovských nebes.

Představí se také halda nových charakterů, které v trailerech sice mohou vzbudit onen neblahý pocit nevkusné přeplácanosti, ovšem i v tomto případě se situace vyřeší střídmě a překvapivě. Výraznější pozornost bezpochyby zasluhují Domino (Zazie Beetz) a Cable (Josh Brolin), jimiž byli diváci na zkušební projekci natolik nadšení, že si pro ně vyžádali více prostoru, což je definitivně krok správným směrem. I poloviční Josh Brolin (druhá půlka je CGI) má charisma na rozdávání a Domino je jakožto fyzické zhmotnění štěstěny mokrým štěstím každého náctiletého, upozaďujícím dosavadní marvelovské královny krásy (Scarlett Johansson, Elizabeth Olsen). Vzhledem k nejistému vzniku Deadpoola 3 je potěšením vidět dostatečně autonomní postavy, které s Deadpoolem vytvoří jádro nadcházející X-Force, popřípadě si střihnou vlastní sólovku.

Ve výše načrtnutých aspektech dvojka zdárně navazuje na staršího sourozence, bohužel se navíc snaží vykreslit i Deadpoolovu cituplnou stránku. Obdobně jako v prvním díle i zde na začátku Deadpool s ironickým podtónem žánrově vymezuje svůj film, když ho označuje jako rodinný. Bohužel se tentokrát až příliš blíží pravdě. Nevycválaný tlučhuba prochází očistným procesem svých etických hodnot, kdy skrze metafyzické stavy prochází fázemi smutku přes uvědomění si svého smyslu až po jeho katarzní naplnění. Jak napovídají trailery, nedílnou součástí této ozdravné reinkarnace je otylý chlapec s planoucíma rukama, samozvaný Firefist (Julian Dennison), sloužící Deadpoolovi jako prostředek k tomu dospěv. Firefist jako věčně rozhněvaný pubertální chlapec, jenž pouze touží někam patřit, reprezentuje extrémně nezajímavý charakter, čemuž nedopomáhá ani zuřivě přehrávající Dennison.

Právě tenhle vzletný zájem tvůrců o poukázání na Deadpoolovu lidskost je masochistickou ránou do vlastních slabin. Přestože většinou Deadpool jakékoliv sklouznutí k sentimentalitě odvrhne lascivním vtipem, najde se i větší než zdravé množství případů, kdy tomu tak není. Namísto úderné devalvace rádoby vážného momentu tak vzniká nejasná situace, kdy si divák není jistý, jaké to vlastně pocity má scéna navodit, protože působí jako by nedopatřením vystoupila z jiného snímku. I děj jedničky je vlastně ve zkratkovité verzi zase jen láskyplným příběhem rytíře zachraňujícího svou milou ze spárů zloducha, avšak mnohem lépe se vyvaroval podobných útlocitných etud.

Pochopitelná, leč nesprávně uchopená snaha vytvořit z Deadpoola komplexní postavu podstatně snižuje velmi slibné hodnocení a zabraňuje pokračování překonat svého předchůdce, i přestože se mu jinak vyrovná či ho dokonce předčí. Mírnou pachuť naštěstí vyvažuje nejlepší potitulková scéna historie. Deadpool je tentokrát sice trochu zženštilý, stále má ale bezkonkurenčně největší koule z komiksového světa.

Hodnocení: 75%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE