Recenze: Bohu žel - změní vzdělaní cizinci z České republiky pohled na migrační krizi?

Větší část z 6 protagonistů jsou vzdělaní intelektuálové s rodinami. Všech šest má v ČR zaměstnání, dokáže se o sebe postarat, pravděpodobně dokonce platí daně a nikdo z nich nekaká na chodbě svého domu, nechová se hlučně po 22. hodině a nepřepadává náhodné lidi na ulici (nebo to aspoň ve filmu není vidět). Odvážím se tvrdit, že pokud by všichni uprchlíci byli jako šest představitelů tohoto filmu, pak by to s uprchlickou krizí v ČR určitě bylo jinak, než to je (nebo než tvůrci tvrdí, že to je).

Měl jsem již před filmem tušení, že se v něm dočkám jistých věcí, se kterými by se dalo polemizovat. Ale výsledek byl mnohem horší: Ve filmu není téměř nic, s čím by se dalo polemizovat. Film totiž nemá žádný vlastní názor, neumožní nám své představitele ani pořádně poznat a nic pořádného nám o nich neřekne. Nedá se s ním polemizovat, protože nám neříká nic víc, než "těchto konkrétních šest lidí (a jejich rodiny) není nebezpečných pro českou společnost".

V mnoha případech nám totiž chybí ty nejzákladnější informace, abychom si o protagonistech mohli udělat nějaký obrázek. Jeden z nich utekl z Gruzie, protože ho tam obvinili z vraždy. To znamená, že je buď nespravedlivě obviněn, nebo je vrah. Film se nijak nezabývá odpovědí na tuto otázku (která by dost zásadně ovlivnila naše vnímání toho člověka). Onen Gruzínec a jeho rodina samozřejmě tvrdí, že je nevinen a stal se obětí komplotu. To tvrdí Kajínek a Krejčíř taky, a nejsou to kvůli tomu političtí uprchlíci...

Problém není v tom, že by film Bohu žel (2018) bez důkazů tvrdil, že onen Gruzínec je nevinen. Problém je v tom, že film se k tomu (bohužel) vůbec nijak nevyjadřuje a nechává to stranou, jako jakýsi zbytečný detail. Nedozvíme se, co tvrdí "druhá strana" (tedy zřejmě gruzínská vláda). Nedozvíme se vůbec nic o tom, co se dělo při soudním přelíčení s Gruzíncem (které sice ve filmu uvidíme, ale jen proto, aby nám obžalovaný zamával!).

Stejně bych se rád dočkal nějakého vysvětlení, proč jeden z protagonistů utekl z Iráku (jehož většina je přece dnes oficiálně demokratická a osvobozená od terorismu). Film totiž ani nerozlišuje mezi "ilegálním uprchlíkem", "ekonomickým migrantem", "politickým uprchlíkem" a dalšími kategoriemi. Nejen, že se nedozvíme, do které z těchto kategorií který z protagonistů "oficiálně" patří. Ale ani se u některých z nich nedozvíme, co o sobě oni sami tvrdí. Proč ten mladý hipster utekl ze Sýrie? Protože je gay? Proč je teď v ČR, když říká, že by chtěl být v Řecku, a donedávna pracoval v Řecku??

Dočkáme se pár zábavných okamžiků, jako když si dva Afričané začnou náhodně povídat o gay prostituci, nebo když Iráčanka pronese "Žena v islámu má svou absolutní svobodu" (protože nemusí mít zahalený celý obličej), ale nic z toho nesouvisí s problematikou uprchlictví a většina filmu pozůstává ze scén, které nejsou zajímavé naprosto ničím - například "protagonista vaří", "protagonista leze po lezecké stěně" nebo "protagonista se prochází po Praze".

Film také náhodně rýpe do Zemana, Bloku proti islamizaci a podobných oblíbených terčů, ale opět to dělá naprosto bezzubě (pomocí útržků veřejných projevů, ve kterých neříkají nic, s čím by se nedalo souhlasit) a kdybyste ony lidi / organizace předem neznali, tak by vám asi ani nedošlo, že tvůrci jsou proti nim.

Styl filmu dobře shrnuje jedna ze závěrečných scén: Dva z protagonistů čekají na refýži na tramvaj. Tramvaj přijede. Protagonisté nastoupí. Tramvaj odjede a ukáže se, že za ní jsou vylepeny plakáty Tomia Okamury s heslem "Ne Islámu, ne terorismu". Tato scéna má 55 sekund, tudíž více než procento délky filmu.

Film Bohu žel mě strašlivě nudil. Neprovokoval mě, nebyl v konfliktu s mým přesvědčením, nepřinášel kontroverzní otázky, nenabourával můj pohled na migranty ani na nikoho jiného. Jenom mě strašlivě nudil.

Hodnocení: 30%