Recenze #2: Psí ostrov - epidemie, megaskládka a "bílý spasitel" v novém filmu originálního režiséra

Psí ostrov (2018) je nový animovaný film Wese Andersona. A odvážím se tvrdit, že stačí vidět (a slyšet) jakýchkoliv jeho náhodných 10 sekund, aby bylo okamžitě jasné, že je to animovaný film Wese Andersona. Používá totiž všechny unikátní metody a vtípky z Fantastického Pana Lišáka (2009), ale ještě ve větší míře. Takže už nejsou tak unikátní...

Výsledkem je, že jsem si vůbec nezapamatoval, jaká byla ústřední zápletka, a proč vlastně kdo dělal to, co dělal. A když jsem se ji snažil zpětně rekonstruovat, pořád mi nějak nedávala smysl (jak se dostal ten špatný pes dovnitř do zamčené klece?). Ale možná to byl záměr, protože filmy Wese Andersona neexistují proto, aby dávaly smysl. Filmy Wese Andersona existují kvůli nejrůznějším bizarnostem, a těch si v Psím ostrově užijete opravdu dostatek. Například:

Psi mezi sebou mluví anglicky, což má reprezentovat štěkání (tzn. psi nerozumí lidem a lidé nerozumí jim). Japonci mezi sebou mluví japonsky a není to nijak otitulkováno (do angličtiny ani do češtiny). Občas slyšíme tlumočníka, občas je celý dialog nepřeložen a tudíž mu nerozumíme (to není kritika lokalizace filmu, tak to prostě Anderson vymyslel).

Když v tomto loutkovém animovaném filmu vidíme televizní záběry, jsou tyto prezentovány jako klasická kreslená dvourozměrná animace.

Hlavní anglicky mluvící lidská postava je ztvárněna jako "bílý spasitel lepší než Japonci", což je buď Andersonův rasismus nebo jeho parodie na rasismus, ale každopádně je to vtipné, protože díky tomu vznikají takovéto články.

Jak má Anderson ve zvyku, odskakuje si v nečekaných chvílích do flashbacků a jiných odboček, které nijak nesouvisí s dějem filmu (např. někdo někomu otráví suši = vidíme několikaminutovou scénu přípravy suši).

Psy mluví slavní herci a mluví je většinou zcela vážně, což vytváří zábavný kontrast. Dialogy jsou vskutku lahůdkové ("...he beheaded the head of the head of the clan...").

Aby náhodou nevznikla mýlka: Předchozí odstavce jsou míněny převážně jako chvála. Jenom jsem trochu litoval, že Anderson trochu víc nezapracoval na scénáři a nevymyslel příběh, kde by mi na hrdinech záleželo z nějakého trochu složitějšího důvodu, než že "lidi jsou na ně většinou zlí".

Psí ostrov vám poskytne hromadu stylové animace, andersonovského meta-nehumoru, japonské kultury a psů. Takže jsem jeho naprosto ideální divák. A přesto jsem nebyl víc než "na dvě hodiny příjemně pobaven". Není to film, který by mi dlouhodobě zůstal v hlavě.

Ale i to někdy stačí...

Hodnocení: 80%

P.S: Film rozhodně není vhodný pro děti. Ne, že by v něm bylo něco závadného, ale nebudou vůbec tušit, která bije (titulky jsou strašlivě kulometné), a budou se nudit (ve filmu není mnoho scén fungujících čistě vizuálně).