Recenze: Avengers: Infinity War - strhující nářez nebo průšvih alá Liga spravedlnosti?

Inifinity War (film nemá český název) je vyvrcholením téměř dvaceti celovečerních filmů, natočených za posledních 10 let. Má přes dvě a půl hodiny a asi dvacet hlavních postav. Jeho děj se odehrává na nejméně pěti různých místech ve vesmíru. Stál něco mezi 300 a 400 miliony dolarů. Prostě, má to být super duper mega velkofilm, a kdyby náhodou nebyl, bude to obrovský průser.

A vzhledem ke všem těmto okolnostem dopadl tento film asi nejlépe, jak se dalo realisticky očekávat, že by mohl dopadnout. To znamená, že jsou na něm vidět ty peníze, že působí víceméně přehledně a pochopitelně (což píšu jako člověk, který viděl většinu Disney Marvel filmů pouze jednou), a že se chvílemi zasmějete a dokonce budete i překvapeni.

Vzhledem k počtu hrdinů se nedá očekávat, že by všichni byli nějak detailně prokresleni, ale to je v pořádku, neboť všechny z nich už známe z předchozích filmů, a zde se objevují především proto, aby nás utvrdili v tom, že to jsou oni, a jsou pořád takoví, jako je známe (i když Groot je teď teenager a Captain America je vousatý). Je to vlastně nepřetržitá přehlídka různých cool cameo postav, které už známe, s velmi drobnými permutacemi (Bruce Banner není tolik zelený jako dřív).

Asi nejzajímavější postavou je padouch Thanos (zdigitalizovaný Josh Brolin), který má osobní vztahy s několika jinými postavami filmu a jehož motivace k tomu, co dělá, je docela zajímavá a zasluhovala by si hlubší zamyšlení, kterého se nedočkáme, protože tohle je Disney film. A protože je to Disney film, drží se velmi striktně nějaké standardní šablony, ze které by občas rád uhnul, ale nikdy se mu to nepodaří (viz moje podobná "stížnost" u Rogue One). Tenhle film je absolutně epický od začátku do konce. Jsou v něm postavy, které dělají vtípky, ale nedělají jich dost, a film se většinu času bere smrtelně vážně (proto by mu pomohl nějaký ten Deadpool, jak jsem psal v úvodu). A všichni jsou epičtí tak nějak stejně, takže nám nemá připadat divné, když spolu jako rovný s rovným bojují postava X, která ovládá čas, prostor a tajemství vesmíru, a postava Y, která hodně chodila do tělocvičny.

Lasery z rukou, očí a jiných končetin se nedají obměňovat do nekonečna. Několik hrdinů má teď "brnění z nanočástic", což znamená, že se jim v CGI podobě může objevit kdykoliv a stejně tak kdykoliv se jim ze zad nebo z nohy může vysunout nějaká superzbraň, kterou jsme předtím neviděli. A asi třikrát nebo čtyřikrát se někdo dostane do situace, kdy si musí vybrat mezi smrtí svého blízkého a zkázou poloviny vesmíru...

Všechno to začne po nějaké době trochu nudit, ale znovu opakuji, že v rámci nastavených mantinelů dělali režiséři (kteří natočili druhého a třetího Captaina Americu) co mohli a výsledek se svým stylem a účinkem tyčí vysoko nad trapnými pokusy Warner Bros. o totéž. Všechno to ubalancovat jistě nebylo snadné, a povedlo se to.

Tento film se původně jmenoval "Infinity War: Part 1", neboť je pouze polovinou příběhu, jehož závěr uvidíme v kinech příští rok. Podobně jako Impérium vrací úder končí tento film poměrně depresivně, když se zdá, že Thanos zvítězil a polovina hrdinů je mrtvá. Thanos je vyhladil v rámci svého "vyhlazení poloviny obyvatel Země" (což je dost zvláštní, protože někteří z vyhlazených Zemi nikdy nenavštívili). Byl by to super konec celé filmové ságy Avengers. Ale konec to není. A vzhledem k tomu, že smrt v této sérii naprosto nic neznamená (v tomto dílu se například cestuje časem a jsou oživeny dvě mrtvé postavy), je smrt kohokoliv jaksi méně dojemná, než by si tvůrci pravděpodobně přáli...

Řečeno jednou větou, Avengers: Infinity War mě přes všechna svá pečlivě tajená překvapení nijak moc nepřekvapili. Kladně ani záporně. Je to fajn film, pravděpodobně lepší než první filmy s Avengers, ale mezitím jsme těch filmů viděli skoro 20 a všechny si byly navzájem dost podobné. Tenhle taky.

Hodnocení: 80%

P.S: Peter Dinklage má v tomhle filmu svou zdaleka největší roli. Asi pětimetrovou.