Recenze: Rampage: Ničitelé - Dwayne "Rock" Johnson a zmutovaná gorila v dosud nejlepším filmu podle videohry?
Asi nemá smysl tajit (je to ve všech trailerech i na plakátech), že kromě obrovského goriláka George je ve filmu také patnáctimetrový vlk kombinovaný s vakoveverkou a dikobrazem a třicetimetrová krokodýlice kombinovaná s... něčím divným. A všichni jsou kombinovaní také s DNA netopýra, takže slyší neslyšitelné vlny supervysílače v Chicagu (který je současně také supervyšílač a supervysírač) a vydají se tam, aby ho poničili. Ale nepočítají s tím, že Johnson ukradne vrtulník a protisérum atd. atd...
Ano, vím, že ten krokodýl je samice, a dokonce vím, že se jmenuje Lizzie, i když to ve filmu nikdo neřekne. A jak to vím? Protože film Rampage: Ničitelé (2018) vznikl podle stejnojmenné videohry, což je hrozně bizarní z několika důvodů.
Rampage: Ničitelé: Trailer
Videohra "Rampage" totiž vznikla už v 80. letech a rozhodně se nedá označit za nadčasovou nebo slavnou. Kromě toho videohra "Rampage" vypadá takhle a nemá prakticky nic společného s tímto filmem (hráči v ní ovládají tři příšery, lidé v ní vystupují jen jako potrava). Kdybych o té skutečnosti nevěděl předem a kdyby se film nejmenoval Rampage, pravděpodobně by mě při jeho sledování vůbec nenapadlo, že má mít s tou videohrou něco společného.
Režisér Brad Peyton natočil s Johnsonem už filmy Cesta na tajuplný ostrov 2 (2012) a San Andreas (2015), které se mi oba docela líbily a oba se nestyděly za svou totální debilitu. Rampage se (jak jste asi pochopili už z popisu děje) také nestydí za svou debilitu.
Kromě toho je Rampage překvapivě hardcore. Přestože má americkou přístupnost pouze "nevhodné do 13 let", je v něm dost celkem detailních smrtí, hodně krve i utrhané končetiny. Kromě toho jsou mnohé scény velmi příjemně cool. Při závěrečné bitvě dojde k pár scénám, které jsou lepší než poslední oficiální (americká) Godzilla (2014). Když vlko-veverko-dikobraz likviduje v lese speciální jednotku, je to skoro jako z Vetřelců (1986). Kamera je nápaditá (dokonce jsem místy ocenil i nějaké to 3D). Hudba Andrewa Lockingtona neustále hřímá mnohem energičtěji, než by si takovýto druh filmu "zasluhoval". Rock je samozřejmě stále kabrňák s obrovským charismatem (a zpocenými svaly), Jeffrey Dean Morgan mu zdařile sekunduje jako slizký tajný bůhvíco a všichni ostatní jsou zbyteční (bohužel včetně hlavní ženské hrdinky).
Občas se píše, že nějaký film byl "zábavná blbost" a je to většinou myšleno jako omluva toho, že se ten film moc nepovedl, ale aspoň je zábavný. Film Rampage je od počátku koncipován jako "zábavná blbost" a ani v nejmenším se za to nestydí. Ale ani si z toho nedělá legraci. Kdyby film parodoval sám sebe, nebyl by tak zábavný.
Hlavní problém tohoto filmu spočívá ve skutečnosti, že občas není dostatečně zábavně blbý. V jeho prostřední třetině je zbytečně moc scén, kdy se vzpomíná na dávná traumata a vysvětluje, jak funguje kombinování opičí a netopýří DNA. A finále... Mno, měl jsem od prvního traileru takový sen, že na konci filmu do sebe Johnson vpíchne zmutovanou DNA, vyroste na 30 metrů a s Georgem po boku si to rozdají dva na dva jako v ringu za starých dobrých časů. A film k tomu naprosto logicky směřuje, objeví se v něm přesně ta chvíle, kdy by si Johnson měl píchnout tu super DNA...! Už jsem doufal, že... Ale ne. Žádné podobné super mega infantilně dementní vyvrcholení se nekoná. Škoda...
Pokud bych měl Rampage s jeho celkem unikátní atmosférou k něčemu přirovnat, tak asi k pět let starému G.I. Joeovi. Pro chlapečky ideální, u ostatních záleží na aktuálním duševním rozpoložení. A shodou okolností je to - asi - pokud si mohu vzpomenout - zatím vůbec nejlepší film natočený oficiálně podle videohry, což je jednak smutné (že za ta léta nic lepšího nevzniklo, nebo jsem to aspoň neviděl), a jednak ironické, vzhledem k tomu, že tento film s videohrou "Rampage" souvisí přibližně stejně, jako film Borg / McEnroe (2017) souvisí s videohrou "Pong".