Recenze: Planeta Česko - drama za "vaším" domem, při jehož sledování se tají dech

Na 81 minutovém snímku je nejsympatičtější autorovo zaujetí pro téma, pojmenování vztahů člověka k přírodě a skutečností, které to vyvolává, a hledání neobyčejnosti v každodennosti. Začíná se sice na Šumavě, v lesích zasažených kůrovcem, ale v rámci nejedné výpravy vás Marián Polák zatáhne na milovické sídliště (souboje syslů), do vysychajících přehradních nádrží (užovka polykající kapra), na tankodrom (potomci pravěkých živočichů) nebo do zákoutí svého svitavského rodiště (ledňáčci).

Z Planety Česko je režisérovo zaujetí pro téma víc než patrné. Polák vzpomíná na své kameramanské začátky a sem tam černobílým archivem svou novinku proloží. V komentáři za Poláka nahlas "myslí" Kryštof Hádek, působivé záběry snímá trojice kameramanů a dramatičnost kromě samotné zvířeny, časosběrů a postprodukčních triků doprovází hudba Kristiana Kolla.

Vyjmenovávat všechna zvířata a místa, kde se snímek odehrává, by zabralo několik odstavců textu. Mně v hlavě utkvěla především celková atmosféra Planety Česko, jakýsi observačně-přemýšlivý přístup autora, který trpělivě číhá ve svém zamaskovaném stanu na vzácnou "kořist" a pak v komentáři pojmenovává, proč je daný druh vzácný, přemnožený, případně co mu brání žít přirozeně. Nejde však rozhodně o plamenné výzvy umanutého ekologa; když Polák kritizuje zabetonování řek a potoků, ilustruje tím, proč jsou například ledňáčci tak vzácní. Potřebují hnízdit v březích, čemuž inženýrské sítě z kamenů a betonu brání. Jenže příroda si vždycky najde cestu. Polák, který je zatížen na ptactvo, to dokládá například osídlením hnědouhelné pánve. Ne vždy je tedy zásah člověka dle autora dokumentu proti přírodě.

Jinými slovy: ekosystém je řetězec na sebe navazujících jevů a stačí, když se zasekne jedno nepatrné "ozubené kolečko", aby vykolejil z rovnováhy. Má člověk právo/odpovědnost/povinnost do chodu zasahovat? Například tím, že se pokusí přírodu znovu osídlit zubrem, do potoků a řek vysadí lososa? Toto téma samo o sobě by bylo na "specializovaný" dokument, který bych docela rád viděl.

Z celé řady scén a záběrů působí Planeta Česko jako nekompromisní přírodní drama, kdy silnější požírá slabšího, kulíšek nejmenší cupuje menší opeřence a tesařík alpský má před sebou jen pár dní života. Je dobré si to uvědomit a nežít v domnění, že se to děje pouze v Africe a jen mezi lvy a zebrami... A Marián Polák, který má s natáčením exotické přírody bohaté zkušenosti, moc dobře ví, o čem mluví.

Co Planetě Česko škodí? Tak trochu dramaturgická neukotvenost související s tím, že mělo jít původně o dokumentární cyklus, ale nebyly na něj peníze. Poněkud televizně působí občasné záběry na autora Mariána Poláka, který po vzoru starých impresionistů tahá ve zmáčené krajině stativ a vyhlíží svou "kořist". Občas je to dobré pro ilustraci toho, jak dlouhé muselo být čekání na kýžený vzácný záběr (tetřev hlušec, bobr). Ale když to během filmu vidíte asi podesáté, působí to spíš jako parodie.

Polákova Planeta Česko nicméně inspiruje. K přemýšlení o souvislostech, o vlivu člověka na přírodní řád. V neposlední řadě je dokument dobrou "reklamou" na naši krajinu a vybízí k toulkám po okolí. Třeba i vy za vaším domem najdete div přírody. Stačí opustit kinosál a vzít do ruky lupu, dalekohled, fotoaparát nebo mobil.

Hodnocení: 70%