Recenze #2: Tlumočník - když film nemá co sdělit a tlumočník neumí mluvit

Ve filmu doslovně řečená otázka: „Myslíte si, že syn vraha to má snazší než syn oběti?“ skrývá hutný potenciál, stejně jako současné paralely k období druhé světové války (situace na Ukrajině, tábor pro dětské imigranty z tamních nepokojných oblastí) či obecně téma o neodvratném stáří, akcentované kontrastem vůči mládí. Dalších dějových a tématických odboček od primárního motivu reprezentovaného výše citovanou otázkou je ve filmu mnoho, ani jediná z nich se však nedočká hodnotného zpracování. Scénář totiž jen opatrně laboruje na povrchu, než aby se přiblížil meritu. Snímek tak v mnoha případech připomíná lacinou akademickou esej, která obsahově nenabídne nic jiného než parafrázi již dříve předloženého, a bez vlastní iniciativy fragmenty jen neurvale poskládá do matného, amorfního celku.

Tlumočník (2018) pozbývá prvku návaznosti a ani v nejmenším se nezdá být konzistentní. Naopak připomíná nesouvislý sled scén, násilně sešněrovaných a uvozených úmornými stereotypními záběry na jedoucí auto, doprovázené jak rádoby opulentní krajinou vypůjčenou z turistického magazínu, tak trouchnivějícími billboardy. Natožpak (pro mne) bezvýznamné záběry na obchod s kebabem a synchronní plavkyně v bazénu. Většina výjevů je doplněná o majestátní hudební doprovod, jenž se naneštěstí neustále opakuje a vytváří do očí a uší bijící nesoulad vizuální a akustické složky. Řádné opodstatnění celé této chatrné poetiky (v které se sice míhá tvůrčí úmysl, ovšem irelevantní v rámci daného příběhu) se mi nedaří dohledat a tak mi v hlavě spíše uvíznou nesourodé šoty exteriérů než potenciálně duchaplné teze.

Ani sami herci hodnocení nevylepší, s přihlédnutím k mizernému scénáři je ale limitovaný výkon Petera Simonischeka (Toni Erdmann) vcelku příjemně stravitelný. To samé bohužel nelze vypovědět o Jiřím Menzelovi, jehož afektovaná deklamace ve spojení se slovenštinou a němčinou zprostředkovává zážitek zcela nepřirozený, až absurdní. Už (a nejenom) počáteční setkání a následné rozhodnutí uskutečnit poznávací cestu postrádá logiku, vyřknutá slova tak občasně deformují uvěřitelnost postav, což společně s toporným hereckým výkonem Jiřího Menzela vede k úplnému nezájmu vůči dění na plátně.

Tlumočník posloužil jako reminiscence například na Mládí (2015) nebo Než si pro nás přijde (2007). Společným průsečíkem všech tří snímku je tematizace výjimečného a nesourodého přátelství dvou mužů, kteří se na pokraji svých životů snaží zacelit nedoléčené rány. Jenže Tlumočník oproti nim pozbývá melancholický humor, fungující vztah ústřední dvojice a jakoukoliv silně rezonující myšlenku. Roztříštěnost filmu a významová vyprázdněnost scénáře míří především na vrub režiséra Martina Šulíka (Sluneční stát, Záhrada), který již dříve využívaný, leč stále nevyčerpaný námět ani zdaleka nepodrobil kritickému náhledu a jeho příspěvek tak pozbývá smysluplnosti. Možná si s Jiřím Menzelem měli vyměnit role.

Hodnocení: 40%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE