Recenze: Insidious: Poslední klíč - kdo se bojí, ať jde do kina

Čtvrtý díl nám objasní minulost samotné Elise (Lin Shaye), kterou coby nadané médium spolu s jejími "sidekicks" známe již z prvního (výborného) dílu Insidious hororové "haunted" ságy. Pro fanoušky Insidious světa to jistě bude zajímavé, protože s Elise se tentokrát setkáme již jako s malou dívkou, která (tradičně) trpí rukou přísného (eh, sadistického, psychopatického) otce. Ten ji trestá za to, že holčička vidí duchy a různě ji psychicky i fyzicky deptá, což vede k rodinné tragédii.

Později, v již starším vydání se stále traumatizovaná Elise stejně musí do domu, kde vyrůstala, vrátit a konfrontovat své vzpomínky na dětství a vyrovnat se s pocitem, že sama možná kdysi způsobila příval nějakého zla na tento svět. Doprovází ji samozřejmě Tucker a Specks. Zvláště Tucker (Angus Sampson) pak film svou přítomností zachraňuje, protože je nositelem aspoň nějakého humoru ve filmu; a to již od první scény, ve které se vyskytne.

Film režíroval Adam Robitel. Z jeho snímků je podstatně lepší režisérův předchozí hororový počin Šílenství Debory Logan (2014) o kombinaci Alzheimerovy choroby a posednutí zlým duchem, což mi připadá zajímavé. Byť pro pacienty skutečně trpící touto chorobou, stejně jako pro jejich rodiny, asi velmi nevhodné, podobně jako spojování posednutí zlým duchem a jedinců na autistickém spektru, které jsem odsuzovala již u hororu The Darkness (2016).

Během sledování příběhu na plátně se tradičně podíváme za zamčené dveře, do sklepních prostorů, do jiných dimenzí, za snadno zbořitelné zdi a odsouvané skříně. Na rozdíl od předchozích dílů ale za jednou touto překážkou najdeme něco relativně originálního, co umožní filmu chvíli se ubírat novým směrem.

Spoiler: Unesená živá žena, kterou se duch vlastně snaží zachránit. A toto žánrové odchýlení mi bylo na filmu asi nejvíce sympatické.

To, co trochu hapruje, je logika příběhu, časová osa všech 4 dílů dohromady a motivace různých duchů v nich vystupujících. Stejně jako střih, který nám někdy zbytečně dopřeje ten zlomek sekundy navíc, než se změní obraz z něčeho děsivého nebo na něco děsivého a trochu tak podlamuje vlastní atmosféru. Ale i kdyby střih byl lepší, tak scénář a jakási vnitřní chudost tohoto světa snímek nezachrání. A ani linka s klíči a bratrem filmu nepřidává.

Nejzajímavější je tak začátek filmu, který odhaluje Elisino dětství, v této lince by mě jako diváka bavilo zůstat déle, a to nejen kvůli pěkným kulisám konce padesátých let. Ale přenesení do současnosti nastává velmi brzy a pak už Elisa a její kumpáni vlastně jen opakují "staré triky".

Co se mi na filmu nelíbilo? Málo lekaček, málo děsu, málo napětí, plytký scénář. Otec tyran, jehož postava byla jednorozměrně sadistická, aniž by naznačila proč a co ještě tvoří jeho osobnost. Nemohla jsem si u toho nevzpomenout na třetí díl Zahradnictví: Nápadník (2017), který jsem nedávno viděla a který mi připadal, že patriarchu rodiny vykreslil už v příliš jednoduše sadistických barvách na to, aby se dalo u filmu častěji usmívat, ale kde ta osobnost byla svébytná, živoucí a jaksi plnokrevná. Samozřejmě Hřebejk na to měl 3 filmy po dvou hodinách a lepšího scenáristu, takže srovnání není vůči psycho-otci z Insidious: Poslední klíč úplně fér. Ale i tak jsem v jiných hororech viděla lépe napsané děsivé otce, kteří tím, že nebyli tak jednodušší, byli o to děsivější. Připomenu třeba skvělou a velmi děsivou Čarodějnice (2015) nebo Texaský masakr motorovou pilou (1974).

Co se mi líbilo? Zajímavě udělaná ruka ducha. Podzápletka s tím, co je za zdí. Tucker a humor, který generoval. A ještě se mi líbil překlad věty "she is psychic and we're sidekick", což je opravdový oříšek, aby to splňovalo obě podmínky, že to zhruba odpovídá tomu, co říkají, a zároveň se to rýmuje. Tady bylo sice "ona je médium a nás řadí ke géniům", což je paradoxně OPAK smyslu použití slova "sidekick" (což je spíš takový poskok, pohůnek, pomocník, vedlejší postava, ne někdo geniální), ale nevím, co by bylo lepší. Ona je to médium, my její konsorcium? Nebo: čekáme na absolutorium, žijeme pro studium, pijeme lithium, otvíráme solárium? Za mě nakonec dobrý s génii, zejména i proto, jak ta hláška byla ve filmu použitá: na balení slečen, na které nefungovala. Což mi připadá vtipnější, když balená dívka nereaguje na hlášku "jsem génius", než na "jsem něčí poskok".

Pro koho film je? Rozhodně pro fanoušky předchozích dílů. Ty bude zajímat, co je Elise vlastně zač a jak celý její business a koketování s duchy začalo. Pro fanoušky hororů obecně, kteří třeba, stejně jako já, jdou na každý horor čistě proto, že milují žánr. A dokáží hodně odpouštět. Možná je to film vhodný na rande se slečnou, která není v hororu úplně kovaná a má slabší nervy, tady ji rozhodně nehrozí, že se z toho zhroutí nebo bude mít pak týden noční můry. Jako jsem třeba já měla po prvním Paranormal Activity (2007), kvůli které se dodnes bojím podívat na noční záznamy ze svého bytu, a V zajetí démonů (2013), kvůli kterému jsem musela přestavět doma na chvíli nábytek. Takové zážitky bych nám, hororovým nadšenců, samozřejmě přála všem nejvíc. Ale do té doby, než se zas něco takového povede, se asi budeme muset spokojit i se slabšími snímky, jako je právě nudou naředěný Insidious: Poslední klíč.

Hodnocení: 30%