Recenze: Hangman - Al Pacino hraje se sériovým vrahem šibenici

Archer (Al Pacino) by si dál užíval zasloužený důchod, kdyby se na scéně neobjevil nový vrah s hodně zvrhlou zálibou - své oběti věší a vždy na jejich tělo vyřezá jedno písmeno. Případ dostává na starost detektiv Ruiney (Karl Urban) a brzy je jasné, že si vrah žádá nejen jeho pozornost, ale chce u vyšetřování i Archera. Společně s nimi se (na popud starosty) stává součástí vyšetřování i novinářka Christi Daviesová (Brittany Snow), připravující článek o tom, kdo jsou muži v uniformách.

Pro fanoušky není nic bolestivějšího, než když se jejich oblíbenec začne objevovat v opravdu příšerných filmech. Jsou herci, u kterých už jsme lepší zítřky dávno vzdali (Nicolas Cage jim jednoznačně kraluje a nebýt toho, že Bruce Willis právě natáčí pokračování Vyvoleného, patřil by tam už taky), jiní nás ale překvapují svou schopností oscilovat mezi geniálním a tragickým. Al Pacino je v posledních letech jednoznačně takovou neřízenou střelou. Na jedné straně umí uhranout jako Doktor Smrt či stárnoucí gangster (Jako za starejch časů), na té druhé chce ojet Adama Sandlera v ženských šatech (Jack a Jill) a hraje šibenici s vrahem, který vůbec nikoho nezajímá.

Ano, je to tak. Základní stavební prvek podobných příběhů - nepřítel - je v Hangmanovi z druhé cenové. Většinu času jeho motivaci neznáme a když se odhalí, není natolik zajímavá, abychom si řekli "aha, ok, to stálo za těch devadesát minut života". Nemluvě o tom, že když už postavu konečně poznáme, chováme se jako tradiční pošahanec. Namísto neuchopitelného zla, z něhož by sálal respekt, dostáváme jako odměnu přehrávající figurku, která (jak jinak) natahuje moment před osudným výstřelem vysvětlováním.

Filmu rozhodně neprospívá ani režie Johnnyho Martina. Samo o sobě velmi podivně vystavěná úvodní scéna, v níž potkáme Pacinovu postavu (její podstatou je to, že mu kdosi odře auto, což vede k ohromné policejní honičce), je slabě natočená a lepší to po celý film nebude. Trochu živější se jeví vyšetřovací část, v níž se detektivové přesouvají od jedné mrtvoly k druhé a vždy musí najít vodítka k další vraždě (tedy k dalšímu písmenu). Jde o prostřední část filmu a tempo v ní funguje zdaleka nejlépe. Výsledek nespasí, ale na pár desítek minut to téměř funguje.

Veškeré naděje na alespoň ucházející podívanou nicméně utíná samotné finále, kde se celý koncept rozpadá. Psychopat koulí očima a herci bezradně tančí okolo papírem šustících dialogů, které se zoufale snaží dodat překvapivý rozměr něčemu, co překvapivé vůbec není. Celé je to tak nefunkční, že i vykonstruovaných 88 minut, kde Pacino bojuje s časem, působí vedle Hangmana jako režijně i scenáristicky vyzrálá žánrovka.

A jindy božský Al? Bohužel i mistr je tu víceméně do počtu, upsaný postavě pravděpodobně pouze proto, aby si na stáří ještě trochu přilepšil nějakým tím komerčnějším projektem. Chvílemi svou velikost připomene hlasem, obličejové mimické svalstvo je ale tentokrát na odpočinku. Možná by tam měl - při vší úctě - odejít i Pacino (minimálně v rámci detektivního žánru). Detektiv Archer si jednoznačně nezaslouží být ve společnosti Vincenta Hanny (Nelítostný souboj), Serpica a Willa Dornera (Insomnia).

Hodnocení: 30%

P.S. Na někoho může komicky působit postava novinářky, volně procházející se po místech činu, ale pokud jsme něco podobného tolerovali Castleovi, nevidím důvod, proč to autorům Hangmana omlacovat o hlavu.