Recenze: Zabití posvátného jelena. Zvrácený film jen pro otrlé diváky?

To mne, logicky, naprosto nadchlo. Chyba. Film není prakticky vůbec zvrhlý, ani zvrácený. Má temnou atmosféru, ano, ale spíše napínavou, rozhodně v něm však není taková míra náhodné brutality či zvrhlých nápadů jako třeba právě v Humrovi. Takže kvůli tomu svá očekávání nezvyšujte. Ale zároveň se prosím nenechte odradit tím, že to není tak hard-core jako třeba Saló aneb 120 dnů sodomy (1975).

Příběh o Stevenovi Murphym, úspěšném kardiochirurgovi (skvělý Colin Farrell), jeho vztahu k podivnému teenagerovi Martinovi (snad ještě skvělejší Barry Keoghan, znáte z Dunkerku) a o tom, jaké napětí a problémy vzbudí tento vztah v Murphyho rodině (v čele s manželkou, kterou hraje Nicole Kidman), je nádherně natočený. Vizuálně je to vedle Blade Runnera 2049 pro mne momentálně mezi několika "nej" roku 2017. Narozdíl od svých předchozích filmů zde Lanthimos kameru používá častěji v pohybu a z pozice za nebo před protagonisty, které sleduje skoro ve stejném tempu jejich chůze a vytváří tak dojem, jako by s nimi šla nějaká paranormální entita, skrze jejíž "oči" vy sledujete scénu. Velmi zajímavé a místy i díky tomu snímek připomíná něco od Kubricka, jak vizuálně, tak pocitově.

Podobně jako v Humrovi, i příběh Zabití posvátného jelena hodí diváka doprostřed situace, kterou neumí hned rozklíčovat. Vztah mezi lékařem a teenagerem je na první pohled velmi divný. Divák si může domýšlet x různých variant. Zahrnuje jejich vztah lásku? Nebo aspoň sex? Lítost? Hrůzné tajemství? Nebo je to skutečné přátelství? Jsou příbuzní, kamarádi, milenci, náhodní známí, lékař a pacient, či něco úplně jiného? Doporučuju nedívat se na trailer a o to víc se nechat překvapit.

Trailer uvádí, že jde o psychologický horor, a já ač souhlasím s tím, že to je velmi napínavý film s jistým "hororovým" prvkem, tak na to, abych ho označila za horor, mi chyběl prožitek strachu po větší část filmu. První polovinu jsem cítila napětí z toho, že nevím, co se děje, ale zároveň jako divák vnímám, že to není nic dobrého, ale vyložené ohrožení to nebylo. Druhou polovinu filmu již divák ví, proč a čeho se má bát. Ale jelikož velmi podobné téma, byť jiným způsobem, zpracoval již jiný dobrý film před několika dekádami a já si troufnu tvrdit, že skoro každý, kdo čte tyto řádky, ho buď viděl, nebo o něm aspoň ví, tak má divák tu tématiku v sobě asi už tak nějak vnitřně vyřešenou. Tedy ho nenapadne myšlenka typu: "jejda, co bych já dělal na jejich místě v situaci, o které jsem nikdy předtím asi neuvažoval", ale spíš si pomyslí: "to jsem zvědav, jestli to tady dopadne jinak než v tom filmu/knize, nebo něco změní můj názor."

Pro ty z vás, kteří jsou nadšenci do řecké mytologie a literatury, můžu napovědět, že podobné téma, které ostatně filmu dalo i název, je zpracované i (neklikat a negůglit před filmem) v jedné hře od starořeckého dramatika Euripida. Lanthimos otevřeně přiznává, že se jím nechal inspirovat a že ho zajímalo, jak by trochu podobné téma probíhalo dnes, ve víceméně "našem" světě. Ano, narozdíl od Humra se tento snímek odehrává "víceméně" v našem normálním světě. Z mého pohledu je to ke škodě, neboť humrový svět mne nadmíru zaujal a osobně doufám, že se k němu Lanthimos třeba ještě někdy vrátí.

Mluvit pořádně o tomto filmu ale nejde bez aspoň nějakých spoilerů. Velmi doporučuji následující řádky číst až po zhlédnutí snímku.

Někdy ve třetině filmu vyjde najevo, že Murphy zřejmě způsobil smrt Martinova otce, když ho operoval, a Martin je nyní řádně naštván. A hodlá smrt svého otce pomstít tak, že donutí Murphyho, aby obětoval jednoho člena své rodiny. Svou ženu nebo jedno ze svých dětí. Pokud to neudělá, zemřou všichni. Že to Martin myslí vážně a dokáže to (aniž by nám film vysvětlil, jak to přesně dělá) zařídit, je již v polovině filmu naprosto jasné. Zbytek snímku tedy sledujeme pouze Murphyho Sofiinu volbu (1982). A tady se film od Pakulova dramatu/Styronovy knihy liší v tom, že případné budoucí oběti o své úloze nejenže vědí, ale začnou všichni s Murphym různě manipulovat, aby zachránili právě svůj život. V té chvíli nám režisér předloží obraz velmi nehezkého světa, ve kterém nikdo není nesobecký a nikdo, ani ta velmi milující matka, není ochoten obětovat raději sám sebe. Všichni jednotlivci se postupně představí v těch nejhorších barvách. A to včetně vedlejších rolí. A za mě právě tímto snímek ztrácel body, protože mám problém uvěřit světu, kde jsou všichni slabí, až špatní. A zároveň s tím, jak svou "špatnost" (byť řekněme, že pouhá sobeckost nebo touha přežít byla rozhodně pochopitelnější u dětí než u matky) začali naplno odhalovat, bylo mi pak už zcela jedno, kdo z nich skončí pod drnem. A tím psychologicky horor značně ztratil na svém kouzle.  

Lanthimos tvrdí, že ve filmu nemá být žádna symbolika ani lekce, ale mne právě snímek připadal moralizující nebo nastavující ve vážných a filosoficky až religionisticky laděných tónech společnosti zrcadlo. Které nakonec říká takové banality jako "lidé chtějí žít" nebo "lidé jsou sobci".

Co se mi na filmu nelíbilo? Audiovizuální asociační návnada v začátku, která zprostředkovala tóny a pocit ze světa filmu Humr, jen aby nás po několika prvních scénách přivedla zpět do všední reality. To, že ač to zřejmě režisér neměl v úmyslu, film působí jakože se zabývá symbolikou a společnosti se snaží říct něco extrémně záhadného o ní samé. Místy tak působí až nepříjemně kazatelsky, byť rozhodně nevyřčeně

Co se mi na filmu líbilo? Nádherná kamera, hudba, výprava, hraní. Specifická dikce (kterou mnozí můžou považovat za jakousi výrazovou plochost nebo dokonce monotonii), kterou všechny postavy mluví. Tak, jak ji známe již z Humra. I ty nejbizarnější nebo nejúchylnější věty jsou pronášeny jakoby mimoděk. Režisér tvrdí, že své herce nijak zvlášt neinstruuje ohledně toho, jak a koho vlastně mají hrát. Že ke svým postavám nedělá žádné "background story". A to, co není na papíře nebo ve scénáři, herec (a ani sám režisér) o postavě neví. Jediné instrukce prý dává právě k rytmice a intonaci dialogů. Kterými si vytvořil teď již zcela rozpoznatelný a unikátní rukopis. A ten se mi moc líbí.

Pro koho film je? Pro mladší diváky, kteří neradi čtou a neradi se dívají na starší filmy, takže jim ta tématika nebude vůbec známá. Pro fanoušky filmu Humr. Pro ty, kteří rádi sledují bizarní filmy. Pro ty, které zajímá, co se stalo s Alicií Silverstone. Pro ty, kteří si představují, jak by třeba probíhal sex s někým, kdo je v celkové narkóze. A pro ty, kterým nevadí, že se na nadějného mladého herce Barryho Keoghana pak nějakou dobu nebudou moci podívat bez mírného až středního zhnusení. Hraje totiž toho podivína fakt bezvadně.

Hodnocení: 70%