Recenze: Hora mezi námi - film natočený pro starší dámy, které nesnesou krev, omrzliny nebo snědeného psa

Záhy se ukáže, že je pravděpodobně nikdo neobjeví, takže se musejí vydat na dlouhou cestu dolů do civilizace - ona se zlomenou nohou, on s nalomenými žebry.

Ačkoliv je Hora mezi námi o velmi drastických věcech, film je záměrně natočen velmi "bezpečným" způsobem, neprovokativním a nekonfliktním. Neklade žádné obtížné otázky. Když dochází jídlo, nikoho z protagonistů ani nenapadne, že by mohli sníst toho velkého psa nebo dokonce jeden druhého. Když Kate říká Idrisovi, že ji může ponechat v mrazu svému osudu, Idrise ani nenapadne, že by to udělal.

A samozřejmě mezi nimi vznikne pouto, ještě aby nevzniklo, když v pravou chvíli náhodou najdou opuštěnou chatu s krbem...

Nic proti takovému zpracování dramatické látky nemám, ale postrádalo to pro mě jakoukoliv originalitu. Připadalo mi, že se dívám na nějaký televizní film (s trochu lepší výpravou a s trochu lepšími herci, než je v televizi obvyklé). Skoro bych řekl, že je to film specificky natočený pro starší dámy, které nesnesou představu krve, vážnějších omrzlin nebo snědeného psa.

Následují SPOILERY, protože jinak bych nemohl psát o tom nejzajímavějším: Přežijí pochopitelně nejen oba protagonisté, ale i ten pes. A posledních 15 minut je o tom, jak se během několika měsíců po záchraně oba vypořádávají s tím, co mezi nimi v horách vzklíčilo a co jim brání vrátit se k jejich předchozím životům. To mi přišlo výrazně zajímavější než veškeré strádání ve sněhu, a mohl by podle toho být super celovečerní film. Bohužel, je o tom jen posledních 15 minut a je to tak uspěchané, že si z toho také moc zajímavého odnést nemůžeme.

Hodnocení: 60%