Recenze: Dobrý časy - Robert Pattinson na pokraji sil

Dobrý časy (2017) jsou v mnoha aspektech unikátním filmem a rozhodně nejde jen o "další kriminálku z New Yorku".

Robert Pattinson (zarostlý, špinavý a téměř neidentifikovatelný) si užívá roli Connieho, který je od začátku filmu zcela v hajzlu a dále se to pouze stupňuje. Je hnán slepou touhou dostat z vězeňské nemocnice svého retardovaného bratra (přičemž "retardovaný" není nadávka, nýbrž diagnóza, a hraje ho spolurežisér filmu). Přitom činí v každém okamžiku ta nejhorší možná rozhodnutí, která jsou ještě zhoršována strašlivou smůlou a nešťastnými náhodami, což vede k extrémně absurdním a současně extrémně dramatickým situacím.

Něco podobného známe od Quentina Tarantina nebo Guye Ritchieho, ale Dobrý časy jsou originální v tom, že přes všechnu tu absurditu a černohumornost zápletek je celý film natočen zcela bez humoru. Tedy, humor tam je, ale musíte si ho sami odvodit z děje, a asi se mu budete smát až dodatečně, když budete děj filmu někomu vyprávět.

Další specialitkou je, že i když se film odehrává v těch nejhnusnějších zákoutích New Yorku, je velmi videoklipově nasnímán a sestříhán, a je doprovázen experimentálním elektronickým soundtrackem od člověka s nevyslovitelným jménem (pravým jménem Daniel Lopatin), který připomíná stejnou měrou Kraftwerk, Tron: Legacy (2010) a rozbité rádio.

A také musím vyzdvihnout celkově skvělý casting, včetně velmi autenticky vyhlížejících vágusů / gangsterů.

Tomuto filmu se podařilo smíchat různé známé věci způsobem, který jsem dlouho neviděl, následkem čehož jsem se skoro nenudil. Skoro. Za což si rozhodně zaslouží mou chválu.

Hodnocení: 80%

                                        Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE