Recenze: Křižáček klade divákovi mnoho otázek a nabízí mnoho možností interpretace
Ten citát je od Vrchlického, a pravděpodobně je z básně, která je předlohou tohoto filmu. Tu báseň jsem nečetl, což je škoda, protože by mi možná pomohla pochopit, na co jsem se těch 90 minut v kině díval, nebo měl dívat.
Středověk. Malá pevnost. Malý chlapec se probudí, oblékne si miniaturní brnění, vezme miniaturní meč, a odejde pryč.
Je to opravdové brnění? Oblékaly se tehdy takhle děti? Nebo je to dětský kostým? Je ten chlapec opravdu křižák a má zanedlouho férově vyrazit do Svaté války (ve středověku se jistě děly i divnější věci)? Nebo jen chce být křižák, hraje si na něj, a utíká z domova jako naivní děcko?
Zanedlouho z téže pevnosti vyrazí chlapcův otec (Karel Roden), aby kluka našel a odvedl zpět domů (k matce). Pátrá mezi prostým lidem, což není snadné, protože v tehdejší době v této zemi zjevně byli všichi retardovaní a na jakoukoliv jednoduchou otázku odpovídali až po 10 - 20sekundové pauze a pronikavém pohledu.
Roden má občas halucinace (vidí svého syna v šesti kopiích, vidí svou ženu, která je někde jinde), dá se časem dohromady s opravdovým (plnoletým) mladým křižákem, dorazí s ním až do Svaté země (nebo někam poblíž) a tam buď najde, nebo nenajde svého syna, a je konec.
Snažil jsem se být v popisu děje vágní, ale stejně si nejsem jistý, jestli nepíšu nesmysly. Film začíná v lesích, které vypadají jako české, a lidi zde mluví česky. Putuje se, putuje, najednou jsme v krajině, která vypadá jako italská nebo španělská, ale stále všichni mluví česky. Pak jsme ve velmi nečesky vypadajícím městě, kde obchodníci mluví italsky. Pak vidíme (v témže městě) kočovné divadlo, které hraje v češtině a vypadá to, že mu všichni diváci rozumějí. Okamžitě poté jsme u moře a narazíme na arabské bojovníky. A nakonec se odtud odjíždí na malé loďce. Kam? Do Svaté země? Zpět domů ze Svaté země? Byli jsme někdy v průběhu filmu ve Svaté zemi? Byli jsme někdy v průběhu filmu v Čechách? Jak dlouho celý děj trval? Tři dny? Tři roky? Jak rychle létá plně naložená vlaštovka?
Dalo by se napsat, že Křižáček klade divákovi mnoho otázek a nabízí mnoho možností interpretace. Stejně tak by se dalo napsat, že Křižáček nemá děj, a kdo si v něm chce něco najít (cokoliv), ten si to tam najde. Stejně tak se dá napsat, že úplně nejvíce možností interpretace nabízí dívat se 90 minut na prázdné plátno...
Je nadevší pochybnost jasné, že tvůrci filmu mají hodně rádi Vláčila a Tarkovského, a je také jasné, že měli jasno v tom, co chtějí natočit, a natočili to přesně tak, jak chtěli. S lacinější výpravou než Kněžna libuše. V úzkoúhlém televizním formátu.
Titulní hrdina řekne v celém filmu asi 5 vět. Roden řekne v celém filmu asi 20 vět (a to mluví zdaleka nejvíc ze všech postav). Hudba je minimalističtější než minimalistická (v traileru na této stránce uslyšíte asi třetinu všech hudebních motivů filmu). Po nesnesitelně dlouhém záběru na pomalu klesající padací most následuje dvakrát delší záběr na pomalu se zvedající padací most. A Roden je pořád bůh...
Rozhodně vám nemůžu Křižáčka doporučit, ale jistým způsobem velmi fandím tomu, jak si jeho tvůrci jdou za svým. To, že před lety v Karlových Varech vyhrála Křišťálový globus Amélie z Montmartru, zatímco letos Křižáček, to je pro mě taková hezká symbolika toho, co se s tímto festivalem stalo.