Recenze: Transformers: Poslední rytíř

Málokterá série je tak stabilní v tom, aby se za každou cenu držela vyjetých kolejí. Než tedy zbytečně opakovat to, co již zaznělo v nespočtu recenzí na předchozí díly Transformers, připomeňme si několik základních styčných bodů, které robotí sérii provázejí:

- Je to ukrutně dlouhé, pocitově ještě mnohem delší (podle oficiálních materiálů má Poslední rytíř délku 149 minut, neofico tak okolo 250)

- Herci nemají co hrát

- Co může, to exploduje/imploduje/do něčeho narazí

- Emoce nefungují

- Dějově to prakticky nedává smysl

- Každá akce je narušována sérií fetišistických zpomalených záběrů

- Mark Wahlberg je dřevo

- Triky jsou naprosto špičkové

A teď k novinkám. Schválně jsem nenapsal, že "děj neexistuje". Tentokrát se totiž skupinka scenáristů skutečně snaží přijít se základy typu "dramatický oblouk", "zápletka", nebo "překvapivý zvrat". Horší už je to se samotným rozložením sil. Úvod nastiňuje temnější dobu pro vesmírné roboty, kteří se musí ukrývat a dokonce za tím účelem vznikla velká karanténní zóna, připomínající pojetím svět Terminátora. Brzy ale přestane být jasné, kdo je s kým proti komu a jak minuty ubíhají, zmatek eskaluje. Například jsem nabyl dojmu, že Autoboti v tomhle filmu naprosto bez zaváhání zabíjejí lidi, což myslím dříve nikdy nedělali (ale možná jen má paměť něco vynechala).

Sexy element, který v prvních třech dílech vyplňovaly přítelkyně hlavního hrdiny a v předposledním dcera Marka Wahlberg, je tentokrát utlumen. Fanoušci ultrakrátkých šortek budou zklamáni, neboť dámskou část v případě Posledního rytíře zastupuje rezervovaná britská vědkyně (pravda, chvíli i s výstřihem, ale jinak poměrně střídmě oblečená) a malá, čtrnáctiletá odbojářka, kterou Michael Bay občas zabírá způsobem, jako by chtěl u dvanáctiletých chlapců vyvolat jejich první erekci (u mě, jakožto třicátníka, to vyvolávalo podstatně smíšenější pocity).

V rámci tempa i tentokrát platí, že po rychlém startu následuje útlum, který rozčísne až závěrečná akční půlhodinka. Ta ale - naštěstí - patří mezi to nejlepší, co série nabídla a od prvního dílu jsme tu neměli podobně strhující pasáž. Pokud budeme přemýšlet, co se na plátně děje, narazíme (neboť i ve finále to velký smysl nedává). Ale rytmicky i kompozičně finále šlape dobře. Potěší i špinavý středověký úvod jak z historického filmu Ridleyho Scotta.

Herecky je nejnovější díl toporný až běda (do velké míry za to "vděčí" příšerně napsaným sbližujícím/humorným dialogům). Sir Anthony Hopkins naštěstí znovu dokazuje, že herec jeho formátu ustojí i ty nejotřepanější fráze a řadě scén dodává větší lesk, než si film zaslouží.

Ve výsledku těch několik málo změn velkou roli nehraje, protože celkový dojem z Posledního rytíře je v podstatě totožný, jako u předchozích tří filmů. Je to drahé, hlučné, velkolepé, pitomé a (což je nejhorší) po většinu času nudné. Což znamená, že kdo si předchozí díly užil, může s klidem do kina.

Hodnocení: 40%