Recenze: Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta

Nějaký britský kapitán (jméno jsem zapomněl) chce zabít všechny piráty a získat Poseidonův trojzubec, aby ovládl oceány. A Jack Sparrow chce chlastat a všechny osouložit (ovšem tak, aby to nebylo mládeži nepřípustné).

Takže všechno při starém.

Piráti z Karibiku jsou dle mého názoru zajímavou evolucí hollywoodského mega blockbusteru.

Děj filmu je zhola nesmyslný a opravdu si myslím, bez jakéhokoliv přehánění, že by nebyl problém napsat program, který by sestavoval náměty podobných filmů sám od sebe, pomocí náhodného generátoru. Zápletka spočívá v tom, že se vždycky odehraje nějaká šílená akční scéna jako z Bugse Bunnyho, pak na sebe postavy chvíli křičí nepochopitelné věci, a pak někdo řekne "Musíme najít X, abychom zjistili Y, a tím dosáhli Z!", což všichni udělají, i když neexistuje žádný logický důvod, proč to někdo řekl. To je náhodně proloženo krátkými scénami, ve kterých se bez valné souvislosti s dějem objeví někdo, koho buď známe z předchozích filmů, nebo ho hraje reálná celebrita. A toto se opakuje stále dokola, tak dlouho, dokud film neskončí (tedy 129 minut).

Dva noví hlavní hrdinové nemají naprosto žádné charisma a nejsou zajímaví ničím kromě své genetické dokonalosti. Johnny Depp předvádí pořád přesně totéž jako před 14 lety, takže to pochopitelně už není zdaleka tak zábavné, jako před 14 lety..

Potenciálně nejzajímavější postavy hrají Bardem a Rush, kteří jsou ve filmu hrozně málo.

Geoff Zanelli permutuje Zimmerovy a Badeltovy hudební motivy bez jakékoliv invence, pouze s důrazem na to, aby byly pořádně hlasité.

A přes to všechno vám doporučuji tenhle film vidět.

Totiž, každá sekunda tohoto filmu stála v přepočtu přibližně milion Korun českých (ano, každá sekunda) a je to na něm vidět. Akční scény, byť se v nich dějí naprosto nerealistické věci, vypadají realisticky. V několika minutách filmu hraje Johnny Depp digitálně omlazený asi o 20 let a vypadá to naprosto bezchybně. Salazarovy vlasy vlají ve větru jako kdyby pluly na vodě. Obrovská loď se otvírá jako Transformer. Moře se propadá. V podpalubí jsou zombie žraloci. Všechno vybuchuje. Všechno je barevné, hlasité a ultra trojrozměrné. Kdykoliv to začne být nudné, něco se stane. Sice něco náhodného a zcela nesmyslného, ale něco se stane. Vždycky.

Takže i když jsem měl ke konci poněkud otupené smysly, a samozřejmě mi bylo dávno jedno, co se komu stane, nenudil jsem se a neusnul jsem.

Dva režiséři, kteteří před pár lety natočili nezávislý oscarový film, dokázali všechno správně naplánovat, nasvítit, natočit, vyrenderovat, ztrojrozměrnit a ozvučit. Sice jim vůbec nezáleželo na postavách, ale film je tak drahý, a ta drahota je na něm tolik vidět, že to vlastně moc nevadí. Výsledek je o poznání nadupanější, než poslední pirátský pokus.

Je to možná smutné, možná strašidelné, ale musíme se s tím smířit: Zdá se, že i z toho nejblbějšího a nejotřepanějšího námětu se dá udělat snesitelný film jen díky tomu, že do něj vrazíte obrovské peníze. Vítejte ve virtuální realitě.

Hodnocení: 60%