Recenze: Single Lady: Jízda v Óčku s topmanažerkou Janou Plodkovou

Sabina v podání Jany Plodkové je šablonovou topmanažerkou moderní doby. Vlastně vůbec není důležité, že řídí hudební televizi. Stejně tak by mohla řídit rádio, sámošku nebo třeba být šéfkuchařkou v restauraci. Taková je totiž současná doba a holku ve středních letech, co má pozici, podřízené v malíku, matku na drátě a alkoholem topí své biologické hodiny, najdete i vy ve svém okolí hned.

Aby seriál šlapal, dělá jí křoví ten největší stereotyp, který si dokážete u takové persony představit. Nejlepší kámoška, myšlenkově jednodušší kolegyně, firemní slizoun, taxikář a barový omyl.

To by všechno šlo. Zatím tu máme náběh na Ďábel nosí Pradu, kde je taky drsná šéfová nebo třeba Sex ve městě, který zase pojednává právě o moderní ženě neúspěšné ve svém soukromém životě.

Jenže nic z toho se bohužel nekoná. Všechny postavy jsou příliš přehnané a těžko uvěřitelné.

Prostší kolegyně je doslova blbá blondýna se vším, co znáte od Ivy Pazderkové. Slizoun je tak moc cool, až skoro máte pocit, že mluví víc anglicky než česky. Nejlepší kamarádka je samozřejmě ta, co má vždy jen dobrou radu a je naprosto neomylná.

Taxikář je úplně zbytečnou postavou. Pravděpodobně má být odrazem morálky společnosti, ale ve skutečnosti působí jako ten otravný všeználek, který koukal zpoza plotu Kutilu Timovi na zahradu.

Nakonec je tu barový omyl, asi největší klišé. Když máte velkou ženu, která dělá chyby, musí je nutně dělat s nevyzrálým hudebníkem, který na své písničkářské ploužáky a lascivní úsměv balí holčičky. Klusové a Krajčové prominou.

Tomu všemu jde v čele nevyvážená postava samotné hlavní hrdinky Sabiny, která se chová naprosto nesmyslně zle a v druhém záběru udělá obrat o 180 stupňů a je zhroucenou troskou.

Kvalita dialogů bohužel pokulhává podobně. Nejhorší je asi v momentě, kdy si uvědomíte, že jste v jednom dílu svědky pětiminutové debaty nad tím, jestli slovo P*cačka je sprosté slovo nebo nikoli. V tu chvíli si začnete vážně pokládat otázku, zda by jste neudělali líp, kdyby jste radši v tichu koukali do zdi.

Abych jen nekritizoval, musím uznat, že světlou stránkou jsou občasné telefonáty s ustrašenou matkou, která pořád věří, že se dcerka usadí a založí rodinu. Tady můžeme (bohužel jako na jediném místě) vidět skutečné myšlenkové pochody hlavní postavy. Skoro bych až tipoval, že s debatami s rodiči mají scenáristé bohaté osobní zkušenosti.

Single lady si bezpochyby svou omezenou cílovku dívek a dam s podobným pohledem na svět najde, ale pokud chcete podobný formát krátkých skečů do 20 minut, sáhněte radši po Vyšehradu nebo Kanceláři Blaník. Dočkáte se větší zábavy, ať už od nevyzrálého frajírka (Vyšehrad) nebo všehoschopného a drsného bosse (Blaník).

Hodnocení: 40%