Recenze: Raw - hardcore artfilm o vegetariánství, krvi a jedné dost divné veterině

I když to ze synopse (a z traileru níže) může vypadat, že Raw (2016) je horor, není to pravda. Je to poměrně hardcore artfilm, který chce nastavovat různým věcem zrcadla: Konkrétně asi sexuálnímu dospívání, ale není to úplně jasné - jak už to u artfilmů chodí.

Buďte mi za tuto informaci vděčni, protože teď můžete na film jít lépe připraveni a lépe tušit, do čeho jdete. Já na něj šel nepřipraven, takže jsem se nejméně 30 minut snažil chápat děj a divil jsem se třeba tomu, že se žádná z postav nepozastaví nad skutečností, že zapřísáhlí vegetariáni posílají své děti na veterinu (na veterinu typu "živočišná výroba", nikoliv "léčení kočiček"), nebo nad tím, že "přijímací rituál" na vysoké škole obsahuje brutální ponižování (polévání zvířecí krví, nucení k pohlavnímu styku), fyzické násilí a ničení soukromého majetku, zřejmě se souhlasem vedení školy. A nikdo se tomu během celého filmu nijak nediví, natož aby proti tomu nějak protestoval, nebo se toho prostě nezúčastnil. Opravdu mi doteď není jasné, jestli ta školní brutalita také měla něco symbolizovat, nebo jestli to na francouzských / belgických školách opravdu takhle chodí a všichni to berou jako samozřejmost.

Justine si tedy tohle všechno nechá líbit a současně se zamiluje do svého gay spolubydlícího, od kterého se nechá odpanit. Během toho, mezi pitváním mrtvých psů a zasouváním rukou do zvířecích tělesných otvorů, v ní začne klíčit touha po krvi, která nějakým způsobem podněcuje její promiskuitu - což mě utvrdilo v tom, že hlavním motivem filmu skutečně je dívčí dospívání, pročež by měl dostat ceny na nějakých festivalech.

Film se snaží šokovat různým ponižováním, brutalitou, krví (různé kousání do živého masa) a občasnou nahotou, ale není to nic, co bychom neviděli v debilních hollywoodských hororech (natož ve francouzských!). To, že z toho festivaloví diváci omdlévají, je pro mě dalším důkazem, že festivaloví diváci málo koukají na hollywoodské horory (natož na francouzské!).

Na konci filmu dojde k něčemu jako k "překvapivému odhalení", které mi nepřišlo vůbec překvapivé (ale zřejmě překvapivé být mělo, jinak netuším, proč by ve filmu bylo).

Film Raw ve mně vzbudil velmi podobné pocity, jako nedávný Neon Demon (2016). Je to dílo, které je originální, nepředvídatelné a místy vizuálně zajímavé, ale nepříjemně z něj čiší snaha za každou cenu vzbudit nějakou kontroverzi a donutit diváka, aby hledal skryté dvojsmysly až trojsmysly.

Pokud vás zajímá ta "pointa": V průběhu filmu zjistíme, že Justinina sestra také pije krev a jí syrové maso. Na konci filmu sežere Justinina gay milence a je zavřena do vězení. V poslední scéně Justinin otec prozradí, že tu krvežíznivost mají děvčata po mamince, a ukáže svou strašlivě zjizvenou hruď. KONEC. Opět: Kdyby nešlo o artfilm, nutně bych si musel pokládat otázky jako: "Jak to, že dospělé děvče dosud nikdy v životě nevidělo nahou hruď svého otce?" nebo "Jak to, že rodiče, kteří se bojí propuknutí krvežíznivosti u svých dětí, posílají tyto děti studovat na školu, kde stráví hodiny denně porcováním mrtvých zvířat?"

Hodnocení: 40%

P.S.: K divnému dvojnázvu: Jde o francouzsko - belgický film, který se v původní verzi jmenuje "Grave", což ve francouzštině neznamená "hrob". Jeho český název je "Raw".