Recenze: Fantastická zvířata a kde je najít - druhý pohled

Tu ovšem jakoby napsal Mlok Scamander a v čarodějnické škole Bradavice patřila k povinné četbě začínajících kouzelníků (takže ji samozřejmě v prvním ročníku - tedy v příběhu o Kamenu mudrců - musel číst i Harry Potter). Mlok Scamander je hlavním hrdinou nového filmu, který se odehrává hluboko před potterovským příběhem - v New Yorku 20. let. Tam mladý Angličan (oblíbený žák Albude Brumbála) přijíždí proto, aby vypustil na domovskou svobodu Ptáka Bouřliváka. Ve svém omšelém kufru však díky své profesi skrývá celou menažerii fantastických zvířat.

Protože Mlok přitahuje průšvihy, některá z nich mu utečou a začnou znepokojovat obyčejné obyvatele New Yorku - nečary (tak se v USA říká mudlům). Do "země svobody" mají fantastická zvířata vstup zakázán, a vypadá to, že v zámoří obecně panuje tužší režim než v potterovské Británii budoucnosti. Také zde existuje čarodějnická škola, také zde tajně žije kouzelnická komunita (kterou vede energická šéfka Picqueryová, podporovaná svou pravou rukou - přísným Gravesem).

S nečary se však američtí kouzelníci nesmějí vůbec stýkat. Scamander nejenže omylem vypustí na svobodu některá dost nebezpečná zvířata, ale také se dá náhodou dohromady s nečarem Jacobem Kowalskim, který se místo budování vysněné pekárny honí za nejpodivnějšími tvory. Ukazuje se navíc, že americká kouzelnická komunita má své problémy - a mladá čarodějka Tina Goldsteinová se z ochránkyně spravedlnosti mění ve Scamanderovu stále věrnější společnici. (Tinina mladší, jasnovidná sestra Queenie se zase zakouká do Jacoba). Situaci ve městě komplikuje i sektářská Mary Lou, která se ujímá kouzelnických dětí, uzurpuje je a všemožně pokračuje v salemském tažení proti čarodějům. A nakonec je to dokonce opravdu dojemné...

Hlavní atrakcí vyprávění jsou titulní fantastická zvířata, která jsou zábavná a roztomilá (ale naštěstí ne vlezle - dokonce i ten hrabák je snesitelný). Honba za vetřelci prováděná v atraktivních ulicích starého New Yorku trochu připomíná Krotitele duchů (1984), poskytuje však víc než dvouhodinovému vyprávění pevnou základní linii. Na Scamanderovi je, aby pochytal potvůrky, obhájil své dobré jméno a pomohl v americké kouzelnické komunitě odhalit skrytého škůdce - a také si musí získat přátele i nepřátele, představit divákům nejrůznější zvířecí druhy a nachystat tak půdu pro následující díl (jehož premiéra je plánována na rok 2018). (Třetí díl se má pak v kinech objevit v roce 2020, Rowlingová ovšem mluví o pětici nových filmů).

Dění ve Fantastických zvířatech se navenek moc neliší od toho, co se řešilo v potterovské sérii, rozdíl je však obrovský: vyprávění je osvobozené od literární předlohy a je tedy primárně filmovější. Spletité, vyprázdněné ornamentální děje potterovek jsou minulostí: příběh je jednoduchý (ale ne prostoduchý!), předváděný svět je bohatý na detaily i souvislosti, postavy jsou bez výjimky zajímavé, dialogy rozumné a vtipné... Zásadně důležité je, že hrdinové jsou dospělí a také se dospěle chovají, přičemž neřeší infantilní problémy. Ukotvení do konkrétní doby příběhu velmi prospívá (20. léta - náznaky krize a prohibice, mužští hrdinové zmiňují, že byli ve světové válce).    

Rowlingová (patrně s neviditelnou podporou týmu "skript doktorů") odvedla velmi dobrou práci, na kterou mohl navázat zkušený režisér David Yates (má na svém kontě čtyři potterovky a Legendu o Tarzanovi). Fatastická zvířata nabízejí vizuálně opulentní podívanou, stále je na co se dívat, ale Yates zůstává svižný a nenechává se unášet samoúčelným obdivem k CGI pišišvorům ani rozměrným čarodějnickým potyčkám. Kameraman Philippe Rousselot a hudební skladatel James Newton Howard dotvářejí profesionální tým snů, možná největší devízou filmu jsou však herci.

Je to obrovská úleva, sledovat v "potterovském" světě v hlavních rolích skutečně dobré herce. Eddie Redmayne poskytl nám divákům báječný dar, když své herecké umění vložil do služeb takové mainstreamové zábavy. Jako Scamander má uličnický klukovský úsměv, je sexy, ale současně je mužem se smutnýma očima, který už má v životě ledaccos za sebou. Nyní je představiteli Scamandera třicet čtyři, a pokud zůstane hrdinou dalších dílů, budeme zřejmě moct sledovat docela jiný příběh než potterovský příběh klukovského dospívání. Zajímavé je i to, že Katherine Waterstonová sice hraje Newyorčanku Tinu, ale je to britská herečka - a je jí šestatřicet. (Představitelce Queenie, Alison Sudolové, je jednatřicet.) 

Fantastickým zvířatům se tak povedlo hned v prvním dílu vymanit se z dětinského světa Harryho Pottera, a to i tím, že divákům k identifikaci nabízejí dospělé hrdiny hrané dospělými herci. To je opravdu dost nečekané a velice příjemné - a protože o diváckém úspěchu filmu lze pochybovat jen stěží, raduji se z toho, že by mohlo jít o precedens a že by se v kinech mohli objevit i další filmy osvobozené od teenagerovského teroru.

Hodnocení: 80%