Recenze: Devátý život Louise Draxe - nejambicióznější žánrová hříčka s nadpřirozenou zápletkou od Alexandra Aji?

Ale kupodivu ne. Dvě hodiny po prohlášení za mrtvého Louis v márnici ožil a dále setrvává v bezvědomí v sanatoriu Jamieho Dornana. Mezitím policie vyšetřuje, proč Louis z toho útesu spadl a kam zmizel jeho otec (Aaron Paul), který tam toho dne byl také a který už nějakou dobu nežije s Louisem a s jeho matkou (Sarah Gadonová). Ta se mezitím začne až moc sbližovat s Dornanem a ten začne mít zvláštní sny.

A ještě bych doplnil, že značnou část filmu vypráví komatický Louis nějakému slizkému vodníkovi, a dobrou polovinu stopáže zabírají různé flashbacky a vzpomínky, především hovory mladšího (ještě nekomatického) Louise s psychiatrem Oliverem Plattem.

Film Devátý život Louise Draxe (2016) natočil (podle knihy) Alexandre Aja (Noc s nabroušenou břitvou, Zrcadla, Piraňa 3D), ale kupodivu to není horor. Tedy, možná je to částečně trochu i horor, ale je v něm pramálo okamžiků, ve kterých by se měl divák lekat nebo odvracet oči od hnusu na plátně.

Nezávidím tvůrcům traileru, neboť není možné sestříhat trailer, který by nějak srozumitelně vystihoval atmosféru tohoto filmu. Jsou v něm elementy detektivky, paranormálního thrilleru, lyrického filmu o "životě po životě" (viz např. Jak přicházejí sny), absurdní komedie o smyslu života (viz např. Velká ryba) i čistě černohumorové pohádky (viz např. Řada nešťastných příhod). To všechno v něm je, různě se to střídá a přitom to většinu času působí konzistentně a zajímavě!

Mám fakt rád, když se nějakému filmovému tvůrci podaří přijít s něčím novým. Nový žánr snad už není možné vymyslet, ale je možné existující žánry kombinovat. Ale je to zatraceně těžké.

Devátý život nejen kombinuje žánry, ale také divákovi nabízí dost složitou detektivní a nadpřirozenou zápletku. Tedy, když se nakonec všechno odhalí, tak to nijak bůhvíjak složité není (viz závěrečné spoilery, pokud vás to zajímá), ale je to odhalováno pozvolna a různě na přeskáčku, takže trvá hodně dlouho, než to do sebe všechno zapadne a vysvětlí se, co vlastně byla hlavní zápletka a které postavy byly jak důležité.

Zajímavější než cíl cesty je v tomto případě cesta samotná. Ve filmu je spousta působivých a originálních audiovizuálních nápadů (i soundtrack se mi velmi líbil) a je zjevné, že se Aja opravdu snažil a natáčel něco, co bylo z nějakého důvodu blízké jeho srdci. Natočil pravděpodobně svůj zatím nejambiciózněnější film ("pravděpodobně", protože jsem ještě neviděl Horns) a nikdy by mě nenapadlo, že tohle režíroval on. Tipoval bych možná Burtona, Finchera, Terryho Gilliama, nebo všechny tři dohromady, v nějaké divné zhulenecké kolaboraci.

A to můžete brát jako docela slušnou pochvalu.

Pokud vás to zajímá, zde je "vysvětlení pointy", ale každý pokus o její mechanický popis působí mnohem debilněji, než samotný film.

Doktor Dornan se po nějaké době s Gadonovou vyspí, načež oba dostanou dopisy o tom, že by toho měli nechat, zdánlivě napsané Louisem (který je pořád v kómatu). Louis si mezitím poněkolikáté povídá s vodníkem (a vypráví další a další historky divákovi) a vyjde najevo, že vodník je duch jeho otce (Aaron Paul), který spadl ze skály taky a několik dní bolestně umíral mezi chaluhami v jeskyni pod ní.

Poté, co Platt zkusí Dornana hypnotizovat, vyjde najevo, že oba ty dopisy napsal Dornan, psychicky ovládaný kómatickým Louisem.

Nakonec vyjde složitě najevo, že největší svině byla od začátku Gadonová, která se svého syna od narození pokoušela neúspěšně zabít, a může i za smrt Paula.

Film končí nepříliš šťastně, s těhotnou Gadonovou v Plattově blázinci a s Dornanem, kterého jeho žena vyhodila z bytu (kvůli nevěře). Na to vodník / otec Louisovi vysvětlí, že teď už by se možná mohl probudit, jestli se mu chce. Což Louis v posledním záběru udělá.

Hodnocení: 70%